Ve dvou se to lépe „táhne“

Nejdříve než začnu psát svůj druhý článek, musím poděkovat přátelskému týmu sportovní rybář a věrným uživatelům této stránky, jelikož po velmi špatné zkušenosti na jiné stránce, jsem málem ztratila chuť chodit na ryby.

Naše výpravy tento rok jsou velmi pestré. Přítel, jako velice vášnivý rybář jezdil již na začátku roku. Zimu a chlad on snad ani necítí.

V měsíci dubnu, po velice dlouhé zimě, jsem se s ním konečně vypravila na ryby. Počasí přálo a bylo už docela teplo. Sluníčko svítilo a nebe bylo modré. Jen příroda se ještě nezelenala. Naše první společná výprava se uskutečnila na revíru, který jsme vůbec neznali. Krásné dva dotýkající se rybníky, nad kterými trčely vysoké topoly. Vybrali jsme místo, kde sloupec vody nepřesahoval půl metru, a nahazovali jsme k převislým keřům. Musím uznat, že záběry byly častější i bez zakrmování. Stačilo pár kuliček k Pva šnůrce. První den to jelo jako po másle. Navštívila nás desítka malých šupináčků, ale krom nich můj prut navštívili i dva větší kapři. Musím se přiznat, že mne bolela celá prává ruka při zdolávání. Byli jenom moji.

Další dubnová společná výprava proběhla opět na tomto revíru. Ten den nebylo moc záběrů. Pamatuji si, že všude bylo bláto a půda kolem rybníku byla velmi promočená. Myslela jsem, že nebude žádný úlovek. Byl to dlouhý den. Přesto se na nás přišli podívat menší kapříci. Počasí bylo chladnější, ale nebe bylo krásně modré a já se těšila, až se více oteplí a dorazí nějaký záběr. V ten den mě nejvíce zaujal tento kapr. Moc lysců jsem za svůj život neviděla.

Třetí naše výprava byla tento rok úplně první pod stanem. Moc jsem se těšila, že konečně budeme po zimě stanovat. Tentokrát se uskutečnila na svazové vodě, kterou dobře známe. Na tento rybník jezdím již třetí rok a také nejvíce. Někdy nadělí a někdy zase nic. Je známý tím, že je plný vázek, takže boj s rybou je zde otázka rychlosti a více méně štěstí. Noc byla teplá. Přítel nastražil na každý prut dvě kuličky kaviárového boiliesu a zakrmil k vystupujícím pařezům. Šli jsme si lehnout do bivaku a zachumlat se do spacáků již kolem desáté večer. Vyčistit zuby a spát. Tu noc nás čekalo velké překvapení. Po jemném popípávání, nahoru a dolů se přítel rozhodl zaseknout. Měl na prutě úplně jinou rybu, než jsme čekali. Ze začátku jsme mysleli, že je to veliký kapr, ale náhle jsme spatřili, že po velkém boji se ve vodě smýká krásný větší sumec. Podebrala jsem ho a položila na podložku. Pořídili jsme s ním pár fotek a poslali zpátky domů do vody.

Na první Máj jsme se vydali opět na náš, spíše zatím poznávaný revír. Ten den bylo opravdu velké horko. Řekli jsme si, že to se záběry žádná sláva nebude. A také, že nebylo. Dva dny jsme chytali samé menší kapříky do 55 cm. Slunce ten den tak pálilo, až jsem se divila. Když už to bylo velmi zdlouhavé, rozhodl se přítel nahodit prut mezi stromy s pár zrnky kukuřicí. Člověk by tomu nevěřil, ale pod stromem, který se nakláněl z břehu do vody, se vyhřívalo několik pěkných kaprů. Byli vidět přes hladinu. Jak bylo horko po dlouhé zimě, tak si tam lebedili a odpočívali.

Když přítel nahodil, držela jsem mu pěsti na obou rukách. Najednou jeden z nich dostal chuť na kukuřičné semínko a chytl se na háček. Běžela jsem pro podběrák a můj milý mě krásně prosil, ať ho hlavně podeberu. Jelikož byl opravdu moc těžký, musela jsem si podběrák opřít o nohy, abych ho vůbec mohla nadzvednout. Z tohoto kapra jsem měla největší radost ze všech kaprů, co jsem kdy spatřila. Když jsme ho položili na podložku, byl moc nádherný. Zaujala mě zejména ta sytě žlutá barva na jeho velikém bříšku. Kapříka jsem si musela i pohladit, jakou jsem s něj měla radost. Úplně jsem ho neuzvedla, ale fotka se uskutečnila. Po focení samozřejmě jako vždy puštěn do vody, aby se zase mohl uvelebit pod strom a vyhřívat se.

Ke konci května jsem obdržela krásné tričko, které jsem musela hned vyzkoušet. Odjeli jsme na méně navštěvovaný rybník. Ten den jel s námi i náš dobrý kamarád. Jelikož jsme tu vodu moc neznali, tak se přítel rozhodl ji prozkoumat. Vlezl do vody a kráčel až doprostřed vody na ostrůvek. Tedy, ze začátku kráčel, pak už musel plavat. Místy se bořil do silného bahna, ale vrátil se v pořádku zpět. Musím uznat, že voda byla ještě velmi studená. Krmilo se hodně boiliesem s olihňovou příchutí a záběry chodili celkem pravidelně. Ten den přišlo pár menších kapříků. Většinou nám nepřálo štěstí a po chvilce zdolávání kapr spadl. S jedním z těch, co tu štreku zvládli až na břeh, jsem si s nadšením pořídila fotku. I love you fishing.

V červnu jsme si pořídili novou sumcařskou výbavu. Výbava obsahovala opravdu vše, co jsme potřebovali. Musím uznat, že žádná rybařina, není levná záležitost. Jelikož jsme před tím, nechtěně chytli sumce na kaprový prut, tentokrát to bylo chtěně a záměrně. Dovoluji si říci, že přítel se zamiloval do sumců. Večer chytal nástražní rybky a pozoroval lovící sumce. Zamlouvalo se mu místo, kde hloubka přechází do mělčiny, a z druhé strany vedou potopené větve. A právě k jedné z nich zavezl v pozdních večerních hodinách 30 cm dlouhého cejnka. Velmi brzy po ránu přišel silný záběr a zdlouhavý boj, který nakonec dopadl dobře. Krásný sumec s velkou hlavou. Těšila jsem se na něj a pořídila si s tím pupkem pár fotek.

Ke konci června jsem spojila rybaření s návštěvou. Má milá kamarádka Helenka má poblíž jednoho rybníka chatičku. Sbalili jsme naši rybářskou výbavu a vyjeli za nimi. Přítel stanoval hned u rybníka a já jsem přespala a rovnou i grilovala na zahrádce, která se nachází hned vedle vody. Má kamarádka se těšila, zda se chytí nějaká ryba. Ten den byl cílenou rybou sumec. Přítel si připravil vše potřebné a nastražil 25 cm dlouhého cejnka v hloubce do 1m. Druhý den brzkého rána mi zazvonil mobil. Ten tón mě měl zvednout z postele a vyrazit k vodě. S Helenkou jsme sešli k rybníku a na podložce ležel 181 cm dlouhý sumec. Měli jsme velikou radost, i Helenka si přišla na své a ráda se s ním vyfotila. Poprvé jsem se šla i se sumčíkem koupat. Všichni měli radost a přítel se stal hvězdou osady. Na ten den ráda vzpomínám.

V červenci, kdy jsem jela pod stan, opravdu velmi pršelo. Celé tři dny byly velmi utahané a deštivé. Skoro celé dny jsme museli přebývat ve stanu. V noci bylo také velmi chladno. Ale rybám se dařilo. Měli jsme dva pruty. Jeden na kapra, jeden na sumce. Přes den přišly asi 4 záběry na rybku a vyšli z toho dva pěkní sumečci. Na dvě kuličky 16mm boiliesu dorazilo také asi 5 kapříků. Ti největší si zasloužili fotku.

Zatím poslední rybaření se uskutečnilo na naši oblíbené vodě. Bylo vedro a aktivita ryb byla velmi malá. Byl velký problém chytit nástražní rybku natož nějakou cílenou rybu. Přesto mě přítel nezklamal. V tyto dny to byl pěkný kapr, menší sumeček a štika. Štika zatím největší, co jsme měli. Dostala chuť na 18cm dlouhého perlína. Zaslouží si zveřejnění.

Chtěla jsem se s Vámi tímto podělit o úlovky. Děkuji za přečtení.