Je tomu už drahně let, co jsme se s přítelem vypravili na lososy do Norska. Bylo to ještě za hlubokého komunismu, takže výlet to byl vpravdě exkluzivní. Dá se říci, že byl i relativně úspěšný. Zpátky jsme si dovezli asi 10 ryb. Byly však výsledkem 3- týdenního
úsilí a byly dny, kdy se chytalo do 12 v noci a znovu od 3 ráno.
Ty z vás, čtenářů, kteří se nezajímají pouze o „kde”,”na co” a „za kolik”, bych rád pozval sebou na výlet. Bude to dost daleko – až do Britské Kolumbie, údolí řeky Nass. Objevili jsme ji po 14 dnech, strávených cestováním kolem lososových řek a ledovců až k hranicím Yukonu a focením aspoň 30 medvědů.
1000 km asfaltu jsme již měli za sebou, zbývalo jen 150 km štěrkem a blátem a po dal-ších 3 hodinách jízdy jsme byli konečně u cíle. Babine river, “river lost in time” (ztracená v čase).
V následující reportáži bych se rád zaměřil se na jednu z mnoha řek, které jsme loni navštívili. Obdařil bych ji hned několika přívlastky „nej”. Jedna z nejkrásnějších, nejchytatelnějších, nejzarybněnějších, nejvzdálenějších a nejkratší.
Když se řekne „losos”, většina lidí si představí lososa Atlantského, který táhne do řek západní a severní Evropy a který je též ke koupi v našich obchodech (téměř výhradně „granuláč” z norských farem.
Sledujte tiež…
Najnovšie komentáre