Tento článok prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Většina vodních organismů se soustřeďuje do těchto míst. Ryby se zde vytírají a kapři milují jejich jikry. Taktéž rostliny splňují přirozený úkryt a dostatek potravy, ale i vhodný třecí substrát. Nejhojněji rostoucí rostliny jsou vidličnatě větvený růžkatec ponořený, rdesno vzplývavé  a stolístek klasnatý. Pokud nemáte sonar, je důležité  si výskyt rostlin (stolístku a rdesna) v průběhu vegetace na dané lokalitě zakreslit (až dosáhnou hladiny).

Může Vám to usnadnit práci v dalším roce. Stolístku klasnatému nejlépe vyhovuje hloubka okolo 1 – 2 metrů, což je optimální hloubka pro lov kaprů v jarním období. Pozor, nenechte se zmýlit podvědomím, pokud chytáte poblíž nebo v ně rostlin, že máte svou nástrahu v mělké vodě. Stejně tak se můžou vyskytovat a dosahovat hladiny i v hloubce okolo 5m. To dosahuje ale později, v letním období.

     Lov v hustých porostech je vždy velice obtížný a častokrát bez loďky snad i nemožný. Výhodou však je dokonalejší zamaskování kmenového vlasce a jeho dalších součástí ve spleti travin, což nám umožňuje obelstít i ty nejostražitější jedince. V porostech volím vlasec s vysokou odolností proti oděru nebo splétanou šňůru o průměru 0,10 mm a nosnosti okolo 14 kg, která velice dobře prořezává porost a tím usnadňuje zdolání ryby. Nesmíme také zapomenout na její nulovou průtažnost, a proto používejme vždy měkčí pruty.  Nezapomeňte, že, jak šňůra dobře řeže rostliny, řeže i ocasní ploutve kaprů nebo i jiných ryb. Proto na poslední metr a půl navažte olověnku nebo použijte silnější monofil, abyste kapry neporanili.                                                           

 

  Systém montáže používejte v porostu vždy na „tvrdo“s malým olůvkem nebo pokud zvolíte větší gramáž, tak zvolte raději odpadávající kámen, což usnadní zdolání ryby. Ztratil jsem mnoho kaprů v travinách jen kvůli tomu, že kapr po záběru vláčel olůvko. Naprosto vyloučené je chytat na průběžná olova… „Je to jen několik málo minut co jsem zdolal kapra z hustých travin. Znovu jsem zavezl a usadil  se k notebooku ve svém přístřešku. Náramně se to teď hodí a tak jsem rád, že vám ještě se špetkou adrenalinu mohu popsat svou úspěšnou montáž…“ Nepoužil jsem nic složitého. Je to vlastně jednoduchá montáž. Neobsahuje nic jiného, než návazec a kámen. Většina z nás už tento systém používá, ale pro ty, kteří se s tím ještě nesetkali, to může být důležité. Tak k věci. Zhotovil jsem  návazec dlouhý 40 cm. Návazcovou šňůrku jsem použil svlékací šńůrku typu Snake – Skin nebo můžete použít Strip-Teaze od ESP nebo svou osvědčenou. Šňůrka se dá lehce svléknout a vytvořit tak několik kloubků. Já jsem však návazec nesvlékl. Když jsem si zkusil jeho nenápadnost v travinách podél břehu, vyšel na výbornou. Šňůrka vypadala jako stonek nebo část rostlin. Neměl jsem tedy jediný důvod něco zaměňovat. Háček jsem použil C – 310 Ashima ve velikosti č. 6.

 

Dost malinký háček pro použití do hustých travin, ale na druhé straně velice dobře presentující. Když jsem měl toto všechno připravené, našel jsem si kámen, který jsem obvázal 20 lb šňůrkou jako vánoční dáreček a poté jsem k této šňůře jednoduchým uzlem přivázal šestnáctku vlasec. Druhý konec tohoto vlasce jsem připevnil k obratlíku návazce. Žádné pomocné systémy, žádné závěsky. Pouze návazec s obratlíkem a kámen. Ještě před vyvezením jsem kámen zamaskoval rostlinami. Ke kameni jsem je připevnil desítkou vlascem. Zátěž tak padala pomaleji ke dnu a byla nerozeznatelná od okolního prostředí (Pozor, kámen ke dno nepadá rovnoměrně a návazec má tendenci se zamotat. Proto raději zvolte delší návazce nad 40 cm). Presentace posledního metru byla uspokojující. Kapr po záběru šestnáctku v okamžiku přetrhl a jeho zdolávání bylo o mnoho lehčí…     

 

Není nic horšího než vytažená zamotaná montáž…

Pokud traviny dosáhly k hladině je zcela zbytečné si místa označovat bójkou. Jsem toho názoru, že dnes hojně používané tyčové bójky jsou pro zkušené kapry rušivým elementem a zvyšují tak značně a zbytečně jejich ostražitost. Pokud si ale přes všechny případy chcete místo nebo oko v trávě označit, připevněte si kus korku  na horní listy rostlin. Rušivý vlasec nepovede vodním sloupcem. Nástrahu pokládám  do ok travin, nebo ji spouštím přímo do porostů (pokud je dovoleno zavážet). S tím, jestli  montáž dopadla až na dno si nedělám starosti. Řekl bych, že je možná i lepší, pokud zůstane viset někde ve sloupci. Kapr je zvyklý sbírat potravu z rostlin, a tak pro něj bývá někdy nápadnější montáž umístěná přímo na dně, než uvízlá v travinách. Zkuste si položit otázku, kolik vhozené návnady se dostane v hustém porostu až na dno? Řekl bych, že moc ne. Jestli budete chtít mít nástrahu na dně, nebo ne, záleží jen na vás. Hloubku umístění si regulujte hmotností olůvka a hustotou travin, do kterých svou montáž spouštíte. Proč nevynechat olůvko úplně? Dbejte hlavně na to, aby se Vám nezachytil háček o vodní rostlinstvo. Je velmi důležité, aby zůstal volný. Těmto problémům  předejdete, pokud budete nástrahu spouštět společně s návnadou v PVA pytlíku nebo háček vtlačíte do speciální rozpustné hrudky. Po náhozu máte dostatek času, abyste si přibrzdili nástrahu na požadované místo, předtím, než  se pěna rozpustí a z háčku zmizí. Hrudky jsou vyrobeny z pšenice a tím jsou zcela nezávadné. Jednou jsem si tyto pomůcky zapomněl a tak vím, že je lze nahradit různými křupkami, které koupíte v každém obchodu s potravinami.

Vyplňte alternativní text 

  Byl to boj kdo z koho, kdy rozhodla trpělivost. Pomalým zdoláváním jsem nakonec vítězně podebral tohoto krasavce

Tak teď máte všechno připravené a čekáte na záběr. Tuto chvíli zná každý z nás velice dobře, ale když přijde, skočíme po prutu a všechno jde stranou. Kapra v hustých travinách musíme zdolávat s velikým klidem a rozmyslem. Přišel jsem zbytečně o spoustu kaprů svojí netrpělivostí a špatnou rozvahou. Začíná to už od samé indikace záběru. Komu z vás se už stalo, že hlásič jednou pípnul a o několik minut později jste zjistili, většinou při stahování montáže, že na druhém konci je kapr? Mně se to v začátcích stávalo dost často a k tomu jsem si ještě myslel, že v rostlinách jen visím. Častokrát jsem se snažil olovo prudce vytrhnout z travin. Jenže to jsem kapra zřejmě vyřízl. Dnes už vím, že nepatrná indikace záběru v hustých travinách může znamenat pěkný úlovek. 

Vyplňte alternativní text 

Kapři vyhledávají i tvrdší trávy jako jsou příbřeží rákosové partie. Nejen, že jim poskytují dostatek přirozené potravy ale i útočiště. Tohoto pupkáče jsem nachytal metr za rákosem v dvoumetrové hloubce.

Kapři se při záběru v travinách chovají odlišně, než například při sbírání nástrahy na čisté lavici.  Málokdy jsem zažil v těchto situacích klasický úprk a rychlou jízdu. Ryba si spíše najde nejhustší trs trávy a zapluje do něj. Tam se snaží vypudit háček z tlamky. Pokud jste signalizaci dobře rozeznali a prut držíte v ruce, je to pro kapra těžkým úkolem. Teď nastává čas trpělivosti a uvážlivosti. Nesnažte se kapra vyrvat z trávy. Takhle o něj jedině přijdete. Do prutu se opřete, až když je ryba v pohybu. Jestliže znovu stojí v trsu trávy, vyčkejte s napnutým vlascem na její další výjezd. Kapr cítí odpor vlasce a nevydrží dlouho na místě. Za chvíli se pokusí něco udělat. Je to veliká hra trpělivosti a jsem svědkem několika proher pro rybáře, jen kvůli tomu, že nevydrželi s nervy. Pokud máte člun a můžete za rybou vyrazit, šance na zdolání kapra je vyšší. S plavidlem jste k vítězství o krok blíž. Znovu, nikdy po záseku nezačínejte zdolávat, ale běžte na člun. V tu chvíli nic neuspěcháte. Jen vlasec držte v tahu a pomalinku se přibližujte k rybě. Do prutu se začněte opírat teprve tehdy, až  budete v její blízkosti. Až takhle zdoláte několik kaprů, budete sami vědět, jak a kdy se do ryby opřít. Poznáte, že procento úspěšně zdolaných ryb v hustých travinách bude přímoúměrně odpovídat získaným zkušenostem. 

Tipy při chytání v travinách:

-  Chytáte li v leknínovém poli, použijte podběrák s pevnou konstrukcí typu keseru.

-  Pokud Vám kapr zajel do hustých leknínů, lze si pomoci teleskopickou tyčí, na jejímž konci je oko z tvrdého drátu. Do oka navlékněte Váš kmenový vlasec a snažte se kapra vyprostit. 

- Využívejte nadlehčené nebo plovoucí nástrahy.

- Kapři se rádi vyhřívají pod hladinou. Ve vodních travinách se cítí bezpečně, proto je můžete pomocí polarizačních brýlí celkem dobře lokalizovat

Tento článok prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Lukáš Krása

Lov kaprů v extrémní vzdálenosti patří mezi stále častěji používané způsoby lovu, i když si,  zvláště na některých lokalitách, nejsem vědom potřeby zavážet tak daleko od břehu.  Někdy si myslím, že je to spíše móda současnosti mít montáž položenou co nejdále od břehu, než promyšlené a cílené s nažení se o kapra. Proto, než montáž zavezete někam do dáli, zeptejte se sami sebe, jestli je to opravdu zapotřebí. Pokud si myslíte, že ano, tato kapitola je určena pro vás. Na některých evropských vodách je někdy opravdu nutností zavážet do velkých vzdáleností. Ne, že by se tam kapři stáhli kvůli silnému rybářskému tlaku, jak tomu dost často bývá, ale spíše v těch hrozných dálkách (od 300 m a více) našli tolik přirozené potravy, že nemají, až na výjimky, žádnou potřebu navštívit příbřežní vody.    

Západ slnka

Náčiní pro lov kaprů v extrémní  vzdálenosti 

Mezi první důležité vybavení, které je pro tento styl lovu zásadně důležité, uvádím navijáky. Nerad bych popisoval jak a které pracují. Tím bych nechtíc vyvyšoval nějaké značky navijáků, protože při chytání ve velkých vzdálenostech jsem vyzkoušel jen jeden typ. Stabilně už několik let používám navijáky shimano Long Cast, se kterými jsem velmi spokojen. Důležitou vlastností navijáků při lovu v extrémních vzdálenostech, je vysoká  kapacita návinu. Na cívku by se mělo vejít minimálně 600 m vlasce o průměru 30 mm. Také převody  jsou velmi důležité. Budete potřebovat navijákys převodem 4, 2 : 1 až 4, 9 : 1.

Od navijáku přejdeme k vlasci. Vyžadujme vždy skutečnou pevnost v uzlu a odolnost proti oděru. U vlasce se držme ještě jedné důležité vlastnosti, kterou je jeho průtažnost. Jak mnoho propruží klasický  vlasec ze sta metrů? Je to zhruba kolem 10 až 20 % (100 m = 10 až 20 m). To znamená, že  při vývozu do extrémních vzdáleností, s průtažným vlascem, má kapr dostatek času i prostoru zbavit se háčku, ať už zajetím do vázky nebo vlastním pokusem o vyfouknutí háčku. Zatímco se tohle všechno pod vodou bude dít, my si budeme libovat v křesílku a kochat se přírodou.

A hlásič? Ten zůstane němý. Můžeme čekat na záběr dny, týdny, třeba i měsíce. A poté si jednoduše řekneme – nejde to! Nezveličuji tento případ. Jen popisuji nejčastější chybu kaprařů při lovu kaprů v extrémních vzdálenostech. Jednoho dne jsem provedl pokus za pomoci potápěče. Na 600 - ti metrech mi uchopil montáž a začal napodobovat kapra. I když byla citlivost hlásičů na maximu, zaznamenal jsem pouhé jedno pípnutí, kvůli kterému bych málokdy zasekl. Potápěč si mohl s montáží popojet o 25 metrů dál, aniž bych něco zaznamenal. Do strany se mohl pohybovat téměř neomezeně (několik desítek metrů)!

Vzpomínám na tu dobu, kdy jsem si koupil velkokapacitní navijáky Long Cast a navinul na ně pětadvacítku vlasec. Ustoupil jsem i od třicítky, aby se mi  na cívku vešlo více. O ničem jiném jsem nepřemýšlel. Byl jsem šťastný, protože jsem věděl, že zavezu do míst, kde se nacházeli kapři, na které jsem jinak nemohl. To mě úplně zaslepilo. Seděl jsem u vody jako mistr světa a čekal prakticky na jistý záběr. Po 24 hodinách nepřišel vytoužený zvuk hlásiče, jak jsem očekával a tak jsem stáhl montáž, abych vyměnil boilie. Navinul  jsem asi 30 metrů a dál to nešlo. Musel jsem na člun. Po půl hodině, kdy  jsem se konečně dostal k místu, nadešlo moje překvapení. Návazec byl zamotán ve spadlém stromu, 60 metrů od  místa, kde jsem ho spustil. Nevěděl jsem jestli jsem záběr neprospal, nebo co se vůbec mohlo stát.  Zavezl jsem tedy znovu na 600 m, hlásič zapnul na plnou hlasitost a raději si lehl vedle něj. Další den byla montáž znovu zamotaná a zase ve stejné vázce. Musím se nyní sám sobě smát jaké myšlenky se mi v té době motaly hlavou. Takové byly mé první zkušenosti s lovem v extrémních vzdálenostech, než jsem pochopil, že klasický vlasec nebude to pravé ořechové.

O rok později jsem konečně na  navijáky namotal splétanou šňůru. Bylo to opravdu zvláštní a hlavně nezvyklé. Co bylo ale jisté, zvedl se mi počet indikovaných záběrů. Splétaná šňůra, to bylo něco, co jsem vskutku potřeboval.

 Výhody a nevýhody splétané šňůry:  

 Lov v extrémních vzdálenostech je spojen s velikými jezery, vlnami, silným pohybem vody a mohutnými povětrnostními podmínkami. Tlak vody se opírá o šňůru a protože má takřka nulovou průtažnost, stává se, že je olovo popotaženo po dně. Vlasec propruží a olovo se nehne.  Při použití šňůry v kombinaci s dalekou zavážkou bych poradil nasadit nejméně 400 gramovou zátěž. Musíte si být jisti, že montáž zůstane přesně tam, kde jste ji položili a to i za toho největšího vlnobití.  Nastává ale další problém, který vás určitě hned napadnul. Tahat kapra se 400 gramovým olůvkem není nic dobrého, že? Celou věc vyřešíte, když použijete systém s vypadávajícím olovem nebo použijete kámen na trhačku. Vlastnosti pružného vlasce můžete zase kladně ohodnotit při zdolávání kapra (když nechytáte ve vázkách).

Výpady ryb se krásně tlumí a je malá šance, že se ryba z háčku vyřízne. Na druhou stranu se splétanou šňůrou cítíte každý  pohyb kapra a lépe předvídáte co má v úmyslu. Jestliže jste zvolili splétanou šňůru, budete muset chytat s měkkým a rychlým prutem. Co neodpruží šňůra  musí napravit prut. S extrémními vzdálenostmi je spojeno zdolávání ryb z lodě. Už samotné plavidlo, na kterém stojíte, tlumí rychlé výpady kapra. Proto nemějte strach, že kvůli šňůře přijdete o mnoho kaprů. Pokud jste ještě stále nedůvěřivý, můžete mezi šokový návazec a kmenovou šňůru navázat deset metrů  vlasce silnějšího průměru 0,40 mm (vysoká průtažnost). To bude ten poslední tlumič, který budete ke všem úspěchům potřebovat!

Lov se šňůrou není složitý. Je pouze náročnější do doby, než si na ni zvyknete. Hodně rybářů co ji vyzkoušeli řekli: „děkuji už jí víckrát nechci“. Já vám k tomu mohu jen říci, že počátkem se každý rybář  ke splétané šňůře staví pesimisticky. Avšak jakmile ji přijde na chuť a porozumí jejím výhodám, málokdy na své cívky, nejen při lovu v extrémní vzdálenosti, navine vlasec.

Záber

Zavážení  

Přemýšlel jsem  k jaké kapitole by se více hodilo popsat tuto činnost. Kam jinam bych ji ale mohl přiřadit, než sem. Myslím, že při lovu kaprů v extrémních vzdálenostech se navyvážíte až až.

Existuje několik způsobů jak zavézt nástrahu. Každý je zvyklý na ten či jiný způsob. Popíši vám dva z nejpoužívanějších a budu se snažit nastínit  výhody či nevýhody, tak pojďme do toho.

1)      V případě, že se chystáte zavézt do velkých vzdáleností, počítejte s tím, že vaše věci zůstanou na břehu o samotě. Vyvážení čtyř prutů (ve Francii) na vzdálenosti od 300 do 700 m trvá přibližně  dvě a půl hodiny (když jde vše hladce). S dalekými vývozy se vystavujeme riziku odcizení našich zanechaných věcí na břehu, po dobu, kdy jsme na vodě. Z těchto důvodů je lepší  na kapry jezdit  ve dvou nebo požádat sousedního rybáře. A když mluvím o dvou rybářích, tak mně napadá první způsob, jak můžete zavézt. Jeden rybář stojí na břehu s odklopenou cívkou a drží prut. Prsty lehce přidržuje vlasec, aby nevznikl příliš veliký „pytel“. Rybář na lodi musí jet přímo k vyznačenému místu (to jde jen stěží ve vlnách a silném větru). Stává se, že se po vodě začínáte motat a ztrácíte přehled. Bójku nevidíte a nebo jste ji už dávno přejeli. Musíte tedy nazpět směrem ke břehu. Nastává problém, vlasec se motá všude možně a jste jen kousek k tomu, abyste zešíleli. Mnohokrát jsem viděl rybáře zavážející na pouhých 100m. Volali na sebe „ motej“ nebo „našponuj“! Takhle pořád dokola a nakonec stejně svou montáž  „tak nějak“ hodili do vody. Co ale pak v takové dálce, kdy se stěží vidíte, natož slyšíte? Z hlediska klidu u vody bych všem vyvážejícím rybářům, bez rozdílu vyvážené vzdálenosti radil zakoupit vysílačky.

Co ale když jste na rybách sám a chcete tímto způsobem vyvážet (prut na břehu - montáž v lodi) ? Existuje speciální šponovací kolík, který se dá zakoupit v rybářských prodejnách. Tuto pomůcku připnete na prut, k sedlu navijáku a přiložíte na odjištěnou cívku. Vlasec se bude šponovat. Nemusíte mít strach, že vyskočí oko vlasce z navijáku a zamotá se. Jediné na co musíte dávat pozor je, abyste na bóji najeli hned napoprvé. Žádné druhé pokusy nepřipadají v úvahu.

Některé z vás napadá, proč  používat nějaké pomůcky? Proč odjišťovat cívku? Od čeho mám brzdu? Jde to, proč ne. Můžete zavážet přes brzdu, ale garantuji vám, že tři vyvážky budou stačit k tomu, abyste zničili vlasec!

2)      Druhou a dle mého názoru lepší možností je vyvážení s prutem. Prut si vezměte do lodi a  vydejte se na krmné místo. Můžete si dovolit malé chyby. Máte možnost se  vrátit  pokud jste krmné místo minuli. To je jedna z mnoha výhod, proč vyvážet  tímto stylem. Odklopte cívku, položte montáž   a vraťte se ke břehu. V nich prut dobře sedí i  za silných povětrnostních podmínek. Věřte, že jde jenom o zvyk a o to si to dobře natrénovat. Někteří rybáři jezdí spolu. Jeden má na starosti pádlování a ten druhý prut. Proč ne, také je to možné, ale myslím, že se to dá zvládnout i bez cizí pomoci.  Jednak se ve dvou stěží pádluje a v případě použití elektromotoru je větší spotřeba energie. Na druhou stranu bych s rybářem, který sám nedokáže zavézt, nikdy na ryby nejel.

Říkám to zcela otevřeně. Mám k tomu pádné důvody. Nejen, že za dobu co strávím s kolegou na lodi nebudu přítomen u svých věcí a zvyšuji tak šanci jejich odcizení, ale také nebudu přítomen u možných záběrů. To mi vadí ze všeho nejvíce a představa, že by se mi roztočila cívka navijáku a já u toho nebyl mě děsí. A to nechci pomyslet ani na období, kdy se kapři začnou krmit. Myslím, že budete mít co dělat se svými vlastními pruty a nechci si ani představit, že byste museli všechno absolvovat ještě se svým kolegou. Už je to hodně dávno, kdy jsme zaváželi podle první metody (rybář drží kolegovi prut na břehu). Chytal jsem s Josefem Urbánkem a když měl jeden z nás v noci záběr, musel pak vzbudit druhého, aby si mohl znovu zavézt.

Poté co se toto opakovalo celou noc, nevyspal se ani jeden z nás. Jenže záběry nepřestávaly ani další den a mi jsme začali pomalu a jistě odpadat. Po týdnu jsme doslova lezli po čtyřech a nakonec to skončilo tak, že nikdo nebyl schopen ničeho. Už jsme neměli sílu. Proto jsme přišli na to, že je lepší být samostatný a nechat si pomoci  jen ve zvláštních případech. Vždyť není nic důležitějšího, než dobře hospodařit se svou energií. To platí dvojnásob při lovu kaprů v extrémních vzdálenostech, které jsou většinou spojené s dlouhodobými výpravami. Nikdy nevíte, kdy přijde série záběrů, ale může se to stát kdykoliv. Pak každý kousek našetřené energie bude hodnocen zlatem. Z této příčiny všem doporučuji, se touto metodou naučit zavážet a nezapomeňte, že jde jenom o zvyk a o to si to dobře natrénovat.  

Lukáš Krása

 Spouštění montáže a příprava prutu na indikaci záběru  

 Zaráží mě, jak někteří rybáři doslova vyhodí svou montáž přes palubu a se vší spokojeností dobře vykonané práce se vracejí na břeh. Mají loď, GPS, možná motor, plují několik stovek metrů po vodě a pak tam svou montáž ledabyle hodí? Řekněte mi, co je  na tom logického? Podívejme se raději jak lépe presentovat poslední část udice.

Začneme první metodou, kdy rybář vyváží montáž a kamarád na břehu mu drží prut. Vezměte svou montáž na plavidlo a položte ji do kbelíku nebo na nějaké místo odkud ji v neporušeném stavu budete moci použít.  Našli jste konečně lovné místo a potřebujete spustit montáž? Pokud je vítr,  důležité je si napádlovat proti němu, abyste udici umístili přesně tam, kde ji chcete mít. Je- li opravdu tak silný, že jste ve vteřině úplně někde jinde, přibalte si na loď kotvu. Nerad v lodi tahám nějaké závaží na víc. Jsou ale chvíle, kdy se tomu nevyhneme. Ale pojďme k tématu jak nejlépe spustit montáž.

Dle mých zkušeností je nejlepší presentovat montáž stylem uchopením za nástražní kuličku. Uchopte ji palcem, ukazováčkem a prostředníčkem. Nahněte se na bok nebo záď lodě a montáž spusťte. Mám vyzkoušené, že takhle udice dopadne na dno nezamotaná. Co se týká přesnosti dopadu musíte brát v potaz hloubku a našponování kmenového vlasce. Viděl jsem mnoho případů, kdy rybáři měli kmenový vlasec hodně našponovaný a při vlastním spouštění montáž pružností vlasce vystřelila směrem ke břehu. Dopadla úplně někde jinde, než rybáři chtěli. Je lepší se domlouvat vysílačkou nebo nějakým gestem abychom zamezili nepřesností. Když jsem našel označené místo, zvedl jsem jednu ruku.

To znamenalo, že mi kamarád srovnal (došponoval) vlasec. Obě  zdvižené ruce značily povolení vlasce z cívky (montáž jsem měl přišlápnutou ke dnu lodi). V  tento okamžik jsem spustil montáž. Velice dobře to fungovalo. Je to spíše rada pro vyvážející na standardní vzdálenosti.

Jste-li na všechno sám a vyvážíte pomocí šponovacího kolíku, je třeba odhadnout o kolik metrů se montáž při pokládání může vrátit, než dopadne na dno. Samozřejmě, že záleží na hloubce, do které montáž padá, ale také na našponování vlasce. A tady vidíme další možnou výhodu splétaných šňůr.   

Několik dalších rybářů, dokonce i mých kamarádů spouští montáž ručkováním. Doslova   naskládají boilie, návazcovou šňůrku a olovo na jednu hromadu. Věří, že je to ta nejlepší  presentace a já jim  nemám v úmyslu nic rozmlouvat, i když mám opačný názor. Oni tomu důvěřují, a to je důležitější než cokoliv jiného.

druhou metodou, tedy zavážením s prutem je daleko lehčí  a přesnější presentace naší montáže. To je další z důvodů proč byste se to měli naučit. Nemusíte váhat o tom,  jestli montáž dopadla na dno, tak jak jste si představovali. Žádné polemiky, bude přesně tam, kde ji položíte! To je moc důležité pro osobní jistotu. Při lovu na krátké vzdálenosti, můžete prut přehodit pokud se vám něco nezdá, ale v extrémní vzdálenosti se za sebemenší chyby tvrdě platí. Jak tedy nejlépe položit montáž?  Zhoupněte ji  prutem a nechte ji padat na dno. Těsně před tím, než dopadne (odhadněte to podle hloubky) špičkou prutu potáhněte směrem ke břehu,  z důvodu lepší presentace montáže.  

Máme konečně vyvezeno a prut položen do stojanu. Musíme teď dokonale vyšponovat vlasec. Na to má také každý jiný systém. Někdo vlasec šponuje zavěšeným  swingerem nebo samotnou  rukou.  U nějakých kaprařů jsem viděl šponovat vlasec pomocí brzdy navijáku. Povolí brzdu do určité fáze odporu a kličkou namotávají. Až se začne cívka protáčet je došponováno. Na krátké vzdálenosti se vlasec dá kvalitně došponovat  více způsoby. Ale  při zavezení montáže do extrémních vzdáleností nesmíte na srovnání vlasce popřípadě šňůry pospíchat. Nějaký čas trvá, než se vlasec srovná. Doporučuji použít o 50 – 70 g lehčí olovo, než máte ve vodě. Zavěste ho mezi očka prutu a do pěti minut můžete připnout swinger. Vlasec je našponovaný.

Zdolávaní

Zdolávání ryb

Signalizátor indikuje záběr z extrémní vzdálenosti. Používáte-li vlasec, zasekněte prudce! Ryba se dala do pohybu a z extrémních vzdáleností se jen těžce odhaduje její velikost.  Proto raději skočte na loď a vyrazte za ní. S tím mě napadá, že musíte mít loď vždy  připravenou s podběrákem a nejlépe s motorem. Zavážet můžete klidně pádlováním. Šetřete všechnu baterii jen pro tyto chvíle. Musíte být u ryby co nejdříve, aby měla nejméně času vyhledat vodní překážky. Je dobré, když za rybou vyrazíte ve dvou, ale jak říkám naučte se být samostatný. První výjezdy za rybou můžou být komické ( nestyďte se, mě to také potkalo), ale ty další už budete znát, jak se na plavidle chovat. Budete vědět na jaký výkon nastavit motor a co je důležité jak korigovat směr. Nakonec zjistíte, že zvládnete navíjet i ovládat motor.

Směr motoru většinou ovládám levým loktem. Když máte rybu na dosah, nezapomeňte vypnout motor. Četl jsem hodně článků, kdy se rybářovi namotala síť podběráku do motoru a díky tomu nemohli kapra podebrat. Proslulý je tím určitě angličan Andy Chambers, kterému se to přihodilo několik set metrů od břehu na jezeře Orient ve Francii a k tomu ještě za silného větru. Nezbylo mu, než se s kaprem nechávat unášet ke břehu. On měl to štěstí, že si ho po několika hodinách všimli jiní kapraři, kteří mu pomohli podebrat obrovského šupináče (26kg). Podle jeho slov by si to v životě nepřál zažít i když jeho kapr byl ozdobou mnoha světových kaprařských časopisů.  Na loď si určitě také vezměte podložku pod kapra. Poté co kapra podeberete, pokuste se ho vyzdvihnout do lodě. Kapr bude po boji unaven a nebude se mrskat. Není dobré jej vláčet za lodí. Nejen, že se vám špatně pojede nazpět, ale mohli byste kapra zranit.

Vybavení pro zavážení 

Jestli si chcete pořídit dřevěnou, laminátovou, skládací  loďku nebo nafukovací člun záleží pouze na vás. Ať si chcete zakoupit cokoliv, musíte si řádně promyslet, jak chcete plavidlo využívat. Každé z nich má své výhody a nevýhody.  Postupem času, po vyzkoušení mnoha z nich jsem docílil názoru, že kvalitní nafukovací člun je pro mě asi nejuniverzálnější vybavení pro moje potřeby. Jejich skladnost mi umožňuje jezdit  bez vozíku, se kterým je spojeno několik nevýhod, mezi které patří  vyšší spotřeba pohonných hmot, vyšší riziko možné poruchy, nepohodlná jízda a koneckonců značné nebezpečí jeho odcizení. Zvláště poslední důvod neberte na lehkou váhu. Slyšel jsem, že ne málo rybářů se vracelo domů bez vozíku (zvlášť ze zahraničí).

Dalším a vážným důvodem proč jsem se rozhodl pro člun, je jeho tichost při pohybu na vodě. V dřevěné, laminátové, plechové nebo jiné  lodi se nesmíte téměř hnout. Jejich ozvěny nesoucí se do vody z každého vašeho pohybu, se rybám nebudou nikterak líbit. Také materiál člunů se ubral poslední léta k výšinám a tím se rovněž několikanásobně zvedla jejich životnost.  Pokud  budete doma člun skladovat v nafouknutém stavu, vydrží vám mnoho let. Se čluny musíte naopak nést riziko možného proříznutí materiálu o ostrý předmět. Stručně řečeno, musíte si sami uvědomit své priority a podřídit se jim. To samé platí i u elektrických motorů a baterií. Ještě, ale než uteču od této pasáže, která je spíše postavena na technický požadavcích rybářů, chtěl bych se ještě zmínit o navigačním zařízení, které vám při vyvážení může být velice platné.

GPS je globální družicový navigační systém, sloužící pro určení okamžité polohy a času. Vyznačuje se „vysokou“ přesností, možností pracovat kdekoliv na Zemi a nezávislosti na počasí a denní či noční době. Přístroj dokáže vyhledat vaši polohu a navíc ji pojmenovat, uložit v paměti a kdykoliv vás pak navigovat zpět na takové místo. Jakmile se začnete s přístrojem pohybovat, poskytne vám další údaje, jako je aktuální rychlost, směr vašeho pohybu, aktuální čas, vzdálenost do cíle, odhad času , kdy se do cíle dostanete a další. Pro nás kapraře je to nedocenitelná pomůcka s mnoha výhodami.

Díky GPS nemusíme používat žádné bójky, uložíme si do paměti „horká“ místa kaprů a nikdy se na vodě neztratíme (v noci, za silné mlhy atd.). Jak jednoduše použít přístroj? Pokud vyjíždím na vodu, ze které nemám uloženy žádné údaje, ze všeho nejdříve si do GPS uložím polohu stojanu (prutů). Pak nasednu na člun a začnu podle sonaru vyhledávat atraktivní místa. Na GPS se mi měří již zakódovaná vzdálenost od stojanu a tak přesně vím, jak daleko jsem od břehu. To znamená, že vždy vím, kde je moje hranice, kam až mohu zavézt, popřípadě, kde ještě mohu hledat krmná místa. Jen se přiznejte, komu z vás se stalo, že jste si spustili bójku, zakrmili a mnuli si ruce, jak dobře jste vybrali. Pak jste položili montáž na dno a pádlovali na břeh. Jenže několik metrů od břehu došel vlasec a vy jste se v mžiku stali posměchem přihlížejících.  

S GPS se vám to nikdy nemůže stát. Jestliže jste si našli lukrativní místo a vzdálenost odpovídá kapacitě navijáků, uložte si jej do GPS. Položte montáž a můžete pádlovat nazpět. Šipka kompasu ukazuje směr plavby ke stojanu. Správným směrem se ubíráte, pokud šipka kompasu ukazuje přímo dopředu. Pokud se vychýlila znamená to, že budete muset zabrat levým nebo pravým pádlem, abyste srovnali pozici. Je to jednoduché. Podle GPS dojedete přímo ke stojanu, bez zbytečného otáčení na břeh, zajíždění  a nepříjemného „pytle“  na vlasci.

 Přístroj automaticky ukládá stopu  pohybu (od krmného místa ke stojanu) a funkce „zpětná navigace“  vás bude pravidelně navádět na krmné míso a z krmného místa ke stojanu. Do GPS si takto můžete uložit mnoho bodů z jakékoliv vody na světě. Přišli jste na místa, která kapři rok co rok navštěvují a chcete na nich lovit další roky? Uložte si je a GPS Vás tam navede. GPS navigace je součástí i některých sonarů a vlastní spoustu jiných užitečných funkcí, jakož jsou mapy, předpověď počasí, fáze měsíce, zařízení pro přehrání dat do počítače atd. Existují i GPS, díky nimž se dokážete navigovat s velkou přesností a mají spousta jiných funkcí.  Koncem pojednání o GPS bych vám chtěl podotknout, abyste ne vždy spoléhali na udávanou přesnost, kterou si přečtete v příručce. Z tohoto důvodu si pokaždé s sebou berte sonar, jelikož odchylka nějakého metru až dvou může v kaprařině znamenat hodně.  Vybavení pro zavážení jsem shrnul spíše jen do oblasti GPS, ale nezapomenu Vám ještě připomenout, abyste při zavážení a konkrétně za silného větru, používali bezpečnostní vesty.      

Lukáš Krása

Lukáš Krása

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Pojď ke mně, můj malej…

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Snad poprvé nevím jak začít. Přes to všechno cítím potřebu se s Vámi o mnoho zážitků podělit. Možná by mi pomohlo se trochu rozepsat, krok po kroku a pak by mi to šlo třeba od ruky. Ale nevím, jestli by Vás to bavilo nebo by mi věnovali v magazínu vůbec tolik prostoru. Při pohledu na obrazovku počítače a občasného pohledu do sychravé už zimní přírody si v teple domova promítám jeden zážitek za druhým. Mám rád i tyto dny. Chvíle kdy se vracíte ve vzpomínkách ke svým výpravám. V plném proudu sezóny si ani pořádně neuvědomíte své úspěchy ani chyby, z kterých je potřeba se ponaučit. A tak si to vše vychutnávám v naprostém soukromí znovu. Chvíli chytám na Labi, pak zase na mé oblíbené pískovně nebo schován pod vývratem velkého topolu u jednoho zapomenutého jezírka…je to nádherné se tam vracet. Mám tu přírodu, ryby a vše okolo opravdu rád…

 LK Baits I.

Také jsem podniknul jednu zahraniční výpravu. Ten kdo mě zná, ví, že vyhledávám poněkud jiné revíry. Vody a místa, o kterých moc lidí neví. Mám rád svá tajemství a řeknu o nich svým známým, jen když už mám zase nová. Promiňte mi, ale berte mě prosím takového jaký jsem. Také mě nějak neuchvacuje žádný shon po váhách ryb a rekordech, ačkoliv se příběh z tohoto článku trochu vymkne kontrole. Raději chytám menší, něčím zajímavé kapry. Miluji „ještě nezprofanované“ vody a jejich možná překvapení. Právě takové revíry jsem si vytipoval. Vím, že je jednoduší-mnohdy i finančně méně náročné jet na známé lokality. Ale to by pro mě ztratilo celé kouzlo, o kterém jsem se už rozepsal.

Navštívil jsem už několik zahraničních revírů, které jsou celkem neznámé, a mohl jsem se na ně s klidem opakovaně vypravit. Ale já chtěl se svou přítelkyní prožít něco nového. Střádal jsem informace od Belgických, Holandských i Francouzských kaprařů. Zvažoval i pozvánky na některé z jejich oblíbených revírů. Jenže to také není úplně to, co vyhledávám. Snad někdy příště. A tak jsme na konci prázdnin naložili věci do auta a vyrazili si po svém.

LK Baits II.

Den utekl jako voda a pruty se zatím ani nehnuli. Silně nadipované plováky ani můj favorit pro krátké vycházky Wild Strawberry nezabodoval. Hladina byla na můj vkus až příliš klidná. Leželi jsme pod deštníkem a poslouchali přírodu. Kdyby vyskočil kapr na krmném místě, museli jsme ho zaznamenat. Chytal jsem pouze 30 m od břehu. Druhý den přišel první záběr. Ryba si celkem brala a mě čekalo rákosové dobrodružství. Dvacetimetrový pás rákosu sahal až do 1,5 – 2 m. Skočil jsem do vody, podběrák zavěsil na hlavu a začal jsem se brodit rákosem. Zastavil jsem se, až když mi voda začínala natékat do prsaček (brodících kalhot). Vlevo, vpravo i přede mnou byl rákos. Kapr samozřejmě vypálil do boku, přímo do něj. „Tak a jsem v prde…“, říkal jsem si. Kapra bylo slyšet v rákosu, pěkně hluboko.

Položil jsem prut do hustých stébel a šel do míst odkud jsem slyšel cákance. Byl tam. Pomalinku jsem se k němu prodíral. Dokonce jsem nohou ode dna podebral vlasec, a tak jsem šel po něm dále. Velký lysec stál v rákosu. Jeho široký hřbet byl nádherný. Stál tam jako kůň v pedoku a já čekal, kdy vyrazí a ukončí semnou ten příběh. Šel jsem pomalu, odhrnoval rákos a připravoval si podběrák k útoku. „Musím pěkně pomalu, nevyplašit ho. Ale jak ho podebrat? Zespodu přes spleť rákosu se na něj nedostanu a ze shora ho zalehnout to v hloubce kolem metru a půl nebude také dobrá volba“, střádal jsem plány.

Každopádně jsem měl pouze jeden pokus, to byla jediná věc která byla jistá. Podběrák jsem mu nasunul před hlavu a zaútočil na něj zezadu. Kapr se splašil a já ucítil  jak narazil do podběráku.  Bohužel ho minul. Byl definitivně pryč. Svléknul jsem promočené brodící kalhoty a přemýšlel, jestli už to nepřeháním s výběrem takovýchto míst. Vzpomněl jsem si na anglické revíry s krásnými místečky, posekanou travičkou a zdolávacím molem. Při navlékání nového boilie na vlas jsem se na chvíli zasnil a přemýšlel, jaké by to bylo zdolávat kapra z takového místečka. Myslím, že i mé přítelkyni to už začínalo vrtat hlavou.

Proč se nemůže někdy opálit a proč bychom nemohli jet na flek, kde by naše fenka Miky nemusela s námi spát ve spacáku celá obalená bahnem. No, nemělo cenu nad tím přemýšlet, možná někdy příště. Důležitý byl první kontakt s rybou, po kterém jsem znovu

nahodil a dokrmil. Také jsem si pomalu připravoval druhé místečko přibližně 100 m jinde. Byl čtvrtý den výpravy a kapři se začínali ukazovat blíže a blíže u našeho prvního krmného místa.

Přišel poledňák a ponaučen jsem vlítnul do vody přímo za rybou a sledoval, kam vede vlasec. Snažil jsem se rybu vždy „nadběhnout“. Nebylo to nic jednoduchého, ale začal jsem celkem rybu chápat. Samozřejmě táhla vždy do protitahu. Kdybych ji zdolával z jednoho místa a nešel ji naproti, znovu by zajela do boku a přišel bych o ni. Takhle jsem ji krásně navedl do podběráku. Napětí ze mě spadlo, když jsem kapra vynesl na břeh. Byl to on.

Two-tone - dvoubarevný lysec. Byl jsem v naprosté euforii. Vytáhl jsem pytel boilie, pořádně ho prolil mou oblíbenou tekutou potravou a začal místo silně prohazovat.

All Amino Nutric

All Amino Nutric

O chvíli později jsem stáhl nahozený prut a přestěhovali jsme se na jiné místo, kde jsem tři dny chodil předkrmovat. Toto místo nebylo až tak vzdálené, aby se nemohlo doplňovat s místem prvním, ale ani nebylo tak blízko, aby se po zdolávání ryby na místě prvním vyplašilo to druhé. O tom, že bylo dobrým tahem se přestěhovat nasvědčoval okamžitý záběr. Paráda. Sea Food začal šlapat. V podběráku mi skončil fantastický lysec. Ryba, která mě svými rozměry trochu zaskočila. Protože se v blízké vzdálenosti nacházeli Belgičtí kapraři, Gabriela si šla vypůjčit váhu, abychom měli představu, kolik tento drobeček vážil. Ručička váhy se klepala mezi 25 – 25, 5 kg!

Po těle mi šla husí kůže a měl jsem takový pocit…takový, který jsem už několikrát zažil. Začal jsem si mumlat sám pro sebe a přítelkyně věděla, že jsem se ponořil do svého světa. Věděla, že si semnou ani moc nepopovídá, protože já cítil obrovskou chvíli, šanci, úspěch…a tak jsem začal makat ještě víc. Po další menší rybě jsme se znovu přesunuli na první místo. Nad stromy vycházel měsíc v úplňku. Miluji ho. Někdo nevěří na jeho sílu, ale já ano. A taky nemusím rozsvěcovat čelovku i přesto mohu v noci plně fungovat. A taky vidím na lesknoucí se  hladině každý pohyb ryb. Tu noc bylo opravdu rušnou. Nespal jsem.

V pozoru mě udržovali opakované mohutné výskoky kapra krmném místě. „Je to ta a samá ryba, nebo jich je víc? Pokud to není stejná ryba, muselo mi tam najet pár sakramentsky velkých ryb“. Povídal jsem si sám se sebou. Čekal jsem každou chvíli záběr.  „Tak už vem tu správnou kuličku, tak už ji nasaj můj malej, na co čekáš“. Začínalo se rozednívat a měsíc pomalu mizel v oparu. Měl jsem je tam a nic. Nerozuměl jsem tomu a šel si lehnout. Ještě než jsem odstrčil na stranu přítelkyni a roztahující se Miky, rozsvítila se zelená dioda. Okamžitě jsem se svlékl do naha a utíkal s podběrákem v ruce k prutu. „Tak pojďte, dávali jste si na čas pánové, já věděl že to všechno vyzobete a ty moje kuličky musí přijít na řadu…“  Těžko tuto chvíli komentovat.

Během dvou hodin se mi povedlo zdolat pět kaprů z nichž tři měli odhadem v rozmezí 20 – 25 kg. Tak a teď mi věřte, že nejezdím za rekordy…Sám jsem se tomu musel smát. Někdy to prostě přijde, že ani nevíte jak. Myslím, že jsem si to ve svém kaprařském životě ještě nezasloužil. Znám mnoho jiných, starších rybářů, kterým bych to moc přál…To jsem ještě netušil, co  mě čeká dál…

Byli jsme v naprosté pohodě a velmi spokojení. Nebylo třeba nic přehánět, proto jsme se rozhodli to zabalit a procestovat trochu kraj s tím, že se mrknem ještě na jinou vodu. Když se cítím v pohodě, jsem k nezastavení. Je to jako když necháte doma samotné dítě s bonboniérou na stole. Já se chovám stejně. Musím vyzobat všechny cukrovinky dokud je ruka páně otevřená. Doufám, že víte co tím myslím. Jsem ve své podstatě „hamoun“.

Cestou jsme se zastavili v rybářském obchodě, který byl vytapetován fotografiemi nádhernými lysci a zajímavými dlouhými kapry zvláštní formy. Byli velmi nízcí, něco jako lysí sazan. Od kaprařů v krámku jsem se dozvěděl, odkud tito kapři jsou. Pocházeli z celkem velkého jezera, jo a taky se jich pár vyskytuje v kanálech. Na hlavní stěně obchodu byl vyfotografován obrovský černý lysec, na kterého mě místní upozorňovali. Snažil jsem se jim naznačit, že chci jet na ty hubené dlouhé a nízké…Ale dostal jsem odpovědi, že tato gigantická ryba, žije ve stejném jezeře a v loni byla ulovena s váhou nad 33 kg. „No potěš pánbů, takové zvíře bych asi ani neunesl, hrozná potvora“ vtipkoval jsem s Gábinou. Mé oči byli ale zaměřené pořád na nízké žluto-šedavé lysce. A my jsme se za nimi rozhodli vypravit. Kanály nebo jezero? Jedeme na jezero. Na taktice nebylo co měnit.   

Člun jsme opět zatáhli do rákosu a čekali na první náznak kapra na krmném místě. Tři dny se hlásiče neozvaly, byl jsem ale v naprostém klidu. Věřil jsem ve svou taktiku i krmení. Bylo 9.9.2009. Velmi chladná noc. Ticho. Čekal jsem na bojovného dlouhého lysce. K ránu to opravdu přišlo. Ale byl to menší, naopak velmi vysoký, do oranžova zbarvený kapr. Dostal jsem na břeh ještě tři krasavce. Ne, že bych nebyl spokojen, ale prostě jsem chtěl toho dlouhána. No byl jsem pěkně rozmlsaný. Vím, že na to budu vzpomínat a slintat, až se budu trápit. Ta doba musí co nevidět přijít. Nemohl jsem se na ně dostat a tak jsem poslední noc pruty nahodil do největší mělčiny. Tak do hloubky od 0,5 – 0, 75 cm. Už jsem se prostě bavil. „Tam se Ti pupkatí lysci nedostanou, sazani to mají tuhle noc spočítaný. No přinejhorším se dobře vyspíme na cestu domů“. Říkal jsem Gábině.

Těsně nad ránem mě zvuk hlásiče vytáhl ze spánku k poslednímu souboji s kaprem. Cítil jsem tupý tah, který naznačoval, že ryba zajela do vodních travin a táhnu ji s nimi. Chvílemi se zdálo, že už zdolávám pouhý chuchvalec trávy. Proto jsem se do prutu opřel větší silou, abych prut smotal. Nešlo to. Nebylo nic vidět, ale zaslechl jsem, že chuchvalec je už na hladině. Stále to nešlo, když v tom se znovu chomáč rostlin potápěl a začal se pomalu ubírat do strany. „A hergot, něco tam je. Tyvole, to nebude nic malého“. Už jsem byl po prsa ve vodě a ryba si začínala uvědomovat, že je v nebezpečí. Bylo mi jasné, že se do ní musím opřít dřív, než se úplně vzpamatuje a namíří si to do vázek - „buď a nebo“.

Podběrák mi plaval na hladině a já hmatal po jeho rukojeti. Ryba byla stále u dna. Podle ohnuté špičky prutu nemohl být daleko. Ne dále, než na délku prutu. Rybu jsem nemohl odlepit ode dna. Jako by tam byla přivázaná. Ale trochu se to pohnulo. „Jo, pomaličku, pojď ke mně můj malej“! Zahlédl jsem už olověnku, což značilo, že je nadosah ruky. Ono totiž být po krk ve vodě a ještě postavený na špičkách není nic jednoduchého. Ale nemohl jsem zaváhat, musel jsem ho podebrat napoprvé. Pěkně pomaličku a v naprosté tichosti. Posunoval jsem se po centimetrech, skoro se nehýbal. Byl jsem připraven to skoncovat. Uviděl jsem začeření vody a provedl celkem komický manévr. Prut mi spadl do vody a já oběma rukama zvedal síť podběráku. Byla tam! Rozložil jsem ramena podběráku a nohou jsem nadzvedl utopený prut a začal couvat s rybou ke břehu. V tom se sebou kapr škubnul a začal bláznit. Držel jsem ho vší silou, aby mi neutekl a já začal chápat, že v podběráku je pořádné zvíře!

LK Baits IV.

Zavolal jsem na Gabrielu, aby šla za mnou do vody a podala mi podložku. Kapra jsme společně vyndali na podložku a každý z jedné strany jsme ji táhli po bahně na břeh. Před námi leželo obrovské stvoření. Něco, co jsem ještě Nemohl jsem ho zvednout! Nikdy osobně neviděl! Následné chvíle se nedají ani z části popsat. Nedostali jsme ze sebe ani hlásku. Sedl jsem si do bahna a z očí se mi spustily slzy. Objal jsem svou přítelkyni a svého psa a snažil si prožít a uvědomit si význam radostného okamžiku. Pár minut pocitu, který už těžko někdy prožiji. Chvíli s tak velkým kaprem, jehož parametry mi napovídají, že je to pravděpodobně neopakující se moment v mém životě. Okouzlen tím vším, jsem ani nepoznal, že jsem na tuto rybu koukal o pár dní dříve v rybářském obchodě.

„Musím vyzobat všechny cukrovinky dokud je ruka páně otevřená.“ Lukáš Krása

LKBaits Small

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Průhlednost (čistota) vody má velký vliv na naší rybařinu, úspěšnost či neúspěšnost. S vyšší průhledností vody se zvyšují schopnosti kapra. Smyslové ústrojí je využito na 100 %. Kapr dokáže bez větších problémů posoudit, co je bezpečné a co nikoliv. V případě odhalení montáže nebo kmenového vlasce, zkušený kapr zbytečně neprchá. Naopak, dokáže vyselektovat bezpečné boilie (návnady) od nástrahy. Tohoto chování jsem byl svědkem mnohokrát.

Jednou jsem takhle sledoval kapry na moravské pískovně. Kapři foukali do kuliček a prsními ploutvemi je hnali ze stráně (do hloubky). Teprve až tam se v klidu pustili do jídla. Nástraha zůstala nahoře lavice bez sebemenšího zájmu o ni. Samozřejmě, že podobně se chovají kapři i na rybnících a řekách, ale v průhledných vodách s větší jistotou poznají, co je k snědku a co ne. Jakpak by ne, vždyť kapr může maximálně využít zrak a hlavně postranní čáru.

Kapr v čistých vodách nabývá mnohem větší jistoty a dokáže si v naprostém klidu roztřídit návnady od nástrah a to, i když mu jeho úkol ztížíte ukrytím udice do písku. Mnoho z nás zkoušela ukrýt montáže do písku a kolem nich si nakrmit. Pak, když jsme se po čase vrátili, zjistili jsme, že na dně zůstala jediná kulička. Byla to ta naše. Chytáte-li ve vegetačně podkalených vodách, drobné chyby mohou být přehlíženy. Nicméně při lovu v extrémně čistých vodách musíte být velmi opatrní a uvážlivý ať už děláte cokoliv.

 Lov kaprov v extrémne čistej vode I.

Co se týká mě, miluji lov v takovýchto lokalitách. Nejenom, že se čisté vody spojují s pískovnami, které mám tak rád, ale úlovky v podobě jakéhokoliv kapra z nich, pro mě znamenají veliký úspěch a jsem na ně moc pyšný. Vždyť oklamat kapra v těchto podmínkách vyžaduje mnoho úsilí a trpělivosti. Mohu si vzpomenout na pískovnu Oplatil, která mě tehdy tak moc naučila. V době, když jsem tam rybařil, voda sloužila jako pitný zdroj pro Pardubice (průměrná viditelnost byla 6 metrů, nyní je to daleko méně). Kaprů ve vodě příliš nebylo, ale vidina zapomenutého obřího lysce v pískovně mě hnala stále kupředu.

 Lov kaprov v extrémne čistej vode II.

Pamatuji si na období, v němž jsem nemohl obdržet jediný záběr. Trvalo příliš dlouho a křišťálová voda mi opravdu začala cuchat nervy. Nevěřit, že se ve 170 hektarové vodě nějací kapři opravdu nacházejí, zabalil bych to s verdiktem, že chytám ryby na vodě, kde prostě nejsou. Jenže já o nich věděl. Byly tam. Příliš chytří, zkušení a v čisté vodě s nadbytkem přirozené potravy bezchybní. Hrozná kombinace a vskutku tvrdý oříšek. V některých chvílích, v beznaději sedící vedle němých hlásičů, jsem vzpomínal na velké množství záběrů z jiných vod. Třeba z Pálavy nebo z Labe.

Nejraději bych tam v tu dobu vyrazil. Alespoň prožít nějakou akci, abych konečně ukojil rybářskou vášeň. Takhle byla nuda a trpělivosti stále ubývalo. Ale při takto pesimistických myšlenkách jsem se zase viděl za okny mého domova, v období Vánoc, kdy pokaždé rekapituluji uplynulou sezónu. Určitě bych si říkal, že jsem měl ještě vydržet. Ještě nějaký den to zkusit. Nevzdat to. A to mě také pomohlo překonat hluchý čas.

To už se zase rozednívalo. Další noc bez záběru byla za mnou. Potopil jsem se na krmné místo, abych zjistil, jak mě kapři převezli. Opravdu tomu tak zase bylo. Všechny návnady byly opět sežrané. Na dně se nacházela jen má nástraha. Vynořil jsem se z vody, vyplivnul vodu z úst a utrousil několik vulgárních slov. Vážně jsem nevěděl co ještě zkusit. Vždyť 15lb hnědá šńůrka nebo fluorocarbon dokonale splýval s pískem. Drahý fluorocarbon jsem dokonce použil místo šokového návazce. Takže nebyl vidět ani on. Háček jsem měl malinkatý. Kmenová splétaná šňůra navázaná od fluorocarbonu kopírovala dno. Nástraha byla vyvážená jako ostatní návnady. No co víc si přát?

Možná olovo bych měl zkusit hlouběji zahrabat do písku, ale to nakonec nebylo taky nic platné. Návnady byly jako vždy sežrané a olovo odhalené. Písek, který ho ukrýval byl vyfoukaný! Na dně zůstala malá prohlubeň a v ní má zátěž. Co dál? Co jsem měl ještě vyzkoušet, přemýšlel jsem. Možná …Už jsem to měl!

Našel jsem si dvě lastury od škeble a do nich vložil olůvko. Přilepil jsem je k sobě pěnovkou a zavázal PVA šňůrkou, aby montáž bezpečně dopadla. Nakonec se tak stalo. Škeble dopadla na dno mezi jiné lastury. Rozkrmil jsem a pomalinku se vracel ke břehu. Po cestě nazpět jsem si ještě zatížil kmenový vlasec malými olůvkami až ke břehu. Měl jsem novou naději. Když jsem se, ale další časné ráno probudil, pohledem na nehnuté swingery jsem byl přesvědčen, že to už opravdu zabalím a pojedu někam jinam. Vždyť mně došly veškeré nápady.

Jenže v ten okamžik se ozval hlásič. Nebyl to vítr ani místní ledňáček, který si občas sednul na pruty. Byla to opravdu ryba. Nevěřícně jsem přizvedl prut a hned při prvním kontaktu jsem věděl s kým mám tu čest. Kapr!

Lov kaprov v extrémne čistej vode III.

Po půlhodinovém boji jsem podebral překrásného lysce, který se mi bude celý život připomínat. A ten pohled z okna, v čas vánoční, byl velmi příjemný. Jednou pro vždy budu vítězem a nikdy na toho kapra nezapomenu. Nebyla to totiž jen tak ledajaká ryba, ač měla pro někoho pouhých 15 kg. Váhu kapra hodnotím jinak a tento patří mezi jedny z nejtěžších ryb, které jsem chytil. Jsem rád, že jsem ho přelstil a jsem na něj moc hrdý. Vždyť to byl právě on, kdo mě přivedl k nové myšlence a taktice, díky, které jsem po několik následných výprav byl znovu úspěšný.

I když se kaprařina a chování kaprů mění, poznal jsem, že i v té nejčistší vodě lze kapra přelstít. Chce to jen být trpělivý a vymýšlet nové a nové metody. Po několika letech chytání na podobných vodách, jsem nabyl několika zkušeností, které bych vám v následujících řádcích popsal.

1. Použití vhodného náčiní: Nemyslím tím pruty, navijáky atd. Zamýšlím všechno ostatní vybavení, které přichází do styku s vodou. Věnujte pozornost háčkům, návazcové šňůrce, zátěži a vlasci. Použijte tak jemné náčiní, jaké vám situace dovolí. Myslíte si, že zdoláte místní kapry na 10 lb šnůrku a kmenový vlasec o průměru 20 mm? Ano? Tak jděte do toho! Čím jemnější bude vaše udice, tím máte větší šance.

2. Co nevidím já, nevidí ani kapr: Toto rčení není až tak výstižné, protože kapr vidí jinak, než člověk a k odhalení nebezpečí využívá vedle zraku i jiných smyslů. Přestože montáž někdy nevidí, v podstatě ji může zaznamenat svým hmatem nebo postranní čárou. Kapr nemá až tak dobrý zrak a je to jeden ze smyslů, který má dle mého názoru horší, než člověk (pokud se to tak dá srovnat s vodním živočichem). Připravené montáže si pokládám např. do dvoumetrové hloubky (viditelnost vody 5m) a ze člunu shledávám jejich ne-nápadnost. Asi tak nějak si představuji, že vidí kapr při zaostření hallerovým zvonkem.

Ovšem není to nijak vědecky dokázáno. Je to jen moje domněnka, která nemusí mít vůbec nic společného s realitou. Myslím, že i kdybych se mýlil, budou vám tyto pokusy jedině prospěšné. Najednou můžete zjistit, že ze čtyř druhů fluorocarbonů je nejméně vidět jeden jediný. To samé platí o šňůrkách, olovech a háčcích. Také jsem shledal, že nejhorší variantou pro pískové dno jsou šňůrky z černého materiálu. Podobné je to i u olov.

Používejte olova totožné barvy nebo je obalte jílem. S jílem jsem se za poslední rok naučil natolik pracovat, že ho využívám na všech lokalitách. Jeho přední vlastností, vedle přirozeného pachu a barvy je jeho plastická vlastnost. Můžete si domodelovat olovo do jakého tvaru chcete, ať už nahazujete nebo vyvážíte. V neposlední řadě po rozvíření dna menšími rybami se jíl začíná pomalinku uvolňovat a maskuje tak jinak viditelnou část udice. Totéž platí i u kmenového vlasce (šňůry). Každá barva vody je jiná (záleží také na barvě podkladu) a proto použijte takový vlasec, který se nejlépe hodí do vodního prostředí. Vlasce s přídavkem fluorocarbonu jsou vždy dobrou volbou.

Ještě musím zmínit jednu věc, kterou byste měli vzít v potaz. Opět se to týká vlasce. Pokud máte nahozeno delší čas, může se stát, že se vlasec obalil jemnými částečkami, zvětšil svůj průměr a nápadnost. Není to pravidlem, ale občas se to stává (záleží na vlastnostech vody). Tento případ jsem většinou zaznamenal po silné bouři, která podkalila dno a různé sedimenty se zachytily na vlasci. Taktéž v době padání pylu se může obalit. Na extrémně čistých vodách byste měli vlasec často kontrolovat, jelikož na jeho ne-nápadnosti je odvislý váš úspěch. Jsem zastáncem klidu u vody i na vodě. Proto se snažím nahazovat a vyvážet co nejméně to jde, ale nastávají situace, jakož je tahle, kdy musíte přehazovat nebo vyvážet častěji, než by jste si přáli. Proto sledujte vlasec a pokud se na něj začnou nalepovat různé částečky (bude zvětšovat objem a viditelnost) vytáhněte ho. Tím jak vlasec budete stahovat, očistí se.

Jeden čas mi ryby nebraly a tak jsem se jel čistou náhodou projet na člunu. Naštěstí pro mě, jsem si všimnul vlasce asi v 5 metrové hloubce. Ono ho vlastně ani přehlédnout nešlo. Po třech dnech ve vodě, se z vlasce o průměru 25 mm stalo „lano“. Celou dobu jsem na záběr čekal zbytečně. Od této chvíle jsem nahazoval po deseti hodinách a kapři začali brát. Jak vidíte i taková „maličkost“ je v extrémně čistých vodách dost podstatnou věcí.

3. Vyskládání vlasce: Používejte zpětná olova, kterými docílíte, že vlasec bude kopírovat dno. Nejen, že kapr do něj nemůže ve vodním sloupci narazit a polekat se o něj, ale on ho nevidí a co je ještě důležitější, jen stěží ho vyhodnotí postranní čárou. Někdo si myslí, že stačí vlasec položit ke dnu jen v blízkosti montáže. Taky dobře, ale proč ho nevyskládat ještě dál? Proč si kapr má všimnout nataženého vlasce sloupcem vody a upozorňovat ho na naší přítomnost?

4. Podkalení dna: Snažte se vodu v oblasti krmného místa podkalit. Tím, že kapr půjde do dna (začne žrát boilie) většinou vodu na pískovcovém podlaží nepodkalí. Dobrou možností je použití krmného koberce pelet. Taktéž boilie polévka na chvíli roztrousí částečky potravy ve sloupci a zúží využití smyslového ústrojí kaprů. Já jsem si oblíbil jílové koule s přídavkem zeminy, do kterých zapracovávám boilie a pelety a zalívám tekutinou All Amino Nutric. Po rozpadu návnady se při dně nese vonící oblak, který znesnadňuje kaprovi objevení udice.

5. Vegetační zákal: Průhlednost vody je ovlivněna mnoha faktory a je dobré si na revíru, který navštěvujte, vysledovat, kdy je tam nejčistší a naopak nejšpinavější voda. Z vlastních zkušeností vím, že krátce po roztátí ledu, je voda dva nebo tři týdny podkalená. Poté co se všechny nečistoty z ledu usadí, slunce prosvítí vodní sloupec a rostliny vyrazí k hladině, se voda velice rychle čistí. Naopak v době léta se voda zase na čas může podkalit větším namnožením sinic nebo také koupajícími se lidmi, jakož v podzimním období, kdy zase odumírají rostliny. Pozdním podzimem máme vodu opět křišťálovou. Jak už jsem uvedl, zmíněné poznatky nemusejí a většinou nejsou pro každou lokalitu totožné a je lepší si je ověřit osobně.

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Ve chvíli kdy píši tyto řádky jsou rybářské akce, výstavy a kaprařské večírky v plném zimním proudu. Možná by bylo lepší, kdyby už začala sezóna a já si trochu odpočinul u své oblíbené vody buď úplně sám, se svým psem nebo se svou přítelkyní. Nejraději hned bych se vrátil na místa, která mě v loňském roce uchvátila a která si dodnes nechávám pro sebe. Bohužel nemohu mávnout kouzelným proutkem, abych se v mžiku ocitl na revírech, o kterých často sním. A tak se k nim vrátím ve svých vzpomínkách. Napadá mě hned několik výprav a krásných zážitků. Ale jedna z nich ostatní převyšuje nejen zážitky, ale i poznáním a úlovky.

Vlastně začalo to tak nějak nenápadně. Přítelkyně mi navrhla, že bychom mohli vyrazit někam na dovolenou k moři a konečně už bez prutů. Ta představa, že se válím u vody, ve vedrech a ještě bez možnosti rybařit? Šílené! Chvilku přemlouvání a kompromis byl na světě. Popisoval jsem krásnou pískovnu s tím, že jeden den se budeme věnovat rybolovu a druhý turistice nebo projížďce na kole. Samozřejmě, že jsem ještě revír neznal, ale i kdybych měl chytat karasi u nás na koupališti, láká mě to víc než mořské potvory. A tak si každý balil po svém.

S výběrem lokality jsem si několik dní skutečně lámal hlavu. Protelefonoval jsem nemalou částku s kamarádem Romanem Orlickým ze Slovenska, který dokonale zná tamní vody. Chtěl jsem navštívit Dunaj, ale to by asi nebyla nejvhodnější destinace pro mojí přítelkyni ke koupání. Pak jsem si vzpomněl na vody, kam jsem se prozatím neodvážil jet. Abych to osvětlil, existují tam totiž snad ty nejhorší podmínky pro rybaření. Chytat se může jen z určených míst, stovky koupáčů, plachetnic, hlasité diskotéky z kempů, zákaz rybolovu v nočních hodinách (nesmíte být ani u vody), složité chytání, neznámá populace kaprů a mnoho jiných skutečností, které odradí většinu rybářů. A to je právě ono! V minulosti jsem shromažďoval informace o těchto vodách. Jsem si vědom toho, že k těmto revírům se kapraři příliš nehrnou a to se nemění ani v letní sezóně. To bylo možná to, co splňovalo tak trochu mé i Gábiny podmínky.

Když jsme k jedné z nich dorazili, koupil jsem si týdenní pobyt v kempu. Postavil jsem bivak co nejblíže k vodě, tak abych měl co největší soukromí. No a přítelkyně – ta už měla roztáhlou deku. Sedl jsem si do bivaku a na chvíli zavřel oči. „Ten křik, ty lidi, tady nemohu vydržet" Říkal jsem si. A tak jsem vzal pumpu, nafouknul si člun a vyrazil na vodu. Trochu jsem se uklidnil. Projížděl jsem se po vodě několik hodin a v mé hlavě to začalo šrotovat. Vymyslel jsem takový plán, který by byl vhodný spíše pro armádu nikoli pro dovolenou a mou přítelkyni, která samozřejmě nic netušila. To už jsem byl ve svém živlu a můj mozek přepnul na jiný režim, který nemá nic společného s normálním životem. Rozkrmil jsem tři vybraná místa po čtyřech kilogramech boilie a pelet. Když jsem se vrátil do kempu, řekl jsem Gábině, že zítra vyrážíme na ryby. Překvapivě se mi dostalo souhlasu.

Ve 4 hodiny ráno mi zazvonil budík. Tak a je to tady. Vše narovnat do člunu a mazat na jedno z míst. Ještě jezevčice Miky a vyrážíme. Za šera se dostávám na místo. Vypínám elektromotor a potichu podél rákosí dopádlovávám na břeh. Gábina si v naprosté tichosti rozdělala lehátko, aby se ještě dospala. No a já byl už ve svém živlu. V prsačkách jsem stál ve vodě a olůvko s montáží zhoupával do míst, kde jsem měl zakrmeno. Paráda, na jednom prutu vymáchaná kulička a na druhém nadipovaná. Ani jsem nedokrmoval, abych nevyplašil ryby na mém krmném místě. Předpokládal jsem, že tam jsou. Vše bylo připravené, člun byl schovaný v lese a z větví mi koukaly jenom špičky prutů. Nemám rád, když o mě někdo ví a tak se kolikrát maskuji aniž bych musel.

Lukáš Krása

Možná byste se divili, ale najednou vidíte na vodě daleko více, než kdybyste si rozložili židličku přímo na břehu vedle svých prutů. Samozřejmě že v tomto případě hovořím o chytání ryb na krátkou vzdálenost. Sedl jsem si na kraj lehátka a začal také vnímat přírodu v lese. Úplně jsem se rozplýval. Jednou se mi pohled zarazil o krásné houby a podruhé o různé živočichy. Možná jsem trochu naměkko, ale když jsem si vzpomněl na ten kolotoč, který kvůli kaprařině u nás panuje, nemohl jsem jinak. Často mi připadá, že některým o tyto chvíle vůbec nejde. Bezpáteřně se ženou za svým cílem, za svými kilogramy, senzacemi a rekordy, i kdyby toho měli dosáhnout jakkoliv. O slovních potyčkách, nepříjemných diskusích i konkurenčních bojích se ani nebavím.

To vše mi lítalo hlavou, abych přišel na to, proč tomu tak je? Ze všech těchto skličujících myšlenek mě vyvádí ta nejkrásnější melodie na světě. Ten druhý svět, kvůli kterému to vše podstupuji a dělám. Cívka navijáku se roztáčela čím dál rychleji a já vyběhl k prvnímu záběru. Kapr nabral okamžitě směr do leknínového pole a já bezmyšlenkovitě vyrazil za ním. Po prsa ve vodě, s podběrákem v podpaží a ohnutou špičkou prutu jsem balancoval mezi leknínovými kořeny. Kapr se po chvíli položil na hladinu a já podebral svou první rybu.

S kaprom

Přinesl jsem ji na břeh ukázat Gabriele. Krásná jikernačka si získala náš obdiv. Protože si váhu sebou k vodě už nějaký čas neberu, zhodnotím to po svém. Byl to krásný kapr i zážitek! Když jsem ho položil na podložku, boilie z něj doslova teklo a mě bylo jasné, že na dně už dávno nic není. Po vyfocení ryby, jsem stáhnul druhý prut a začal okamžitě balit. „Musíme se přestěhovat" řekl jsem přítelkyni. Ta měla v mžiku sbalené lehátko se spacákem a deštníkem a my tak mohli nasednout na člun. Ještě než jsme odjeli na jiné místo, nezapomněl jsem rozkrmit dalšími 4 kg boilie, pro případ, že bych se chtěl na místo vrátit.

Před sebou jsem měl ještě půl dne a to bylo dost času na to, abych mohl mít druhý záběr. Opustil jsem rozplašené místo a mířil k přibližně 800 m vzdálenému fleku, které se mi den předtím moc líbilo. Potichu jsme opět dorazili ke břehu a během pěti minut leželi montáže na dně. Okolo šesté večer se na mě znovu usmálo štěstí. Tentokrát záběr přišel na nadipovanou (zvýrazněnou) kouli. Po půlhodinovém boji jsem podebral mohutného lysce.

Lukáš Krása

„No vida, a pak, že tady nejsou", promluvil jsem ke Gábině. Do setmění mnoho času nezbývalo a my se rozhodli, že pojedeme nazpět do kempu. Koupáči balili deky a já se tvářil, jak kdyby mi patřil celý svět. Nečekal jsem, že se budu hned první den vracet s tak velkými úlovky. Cítil jsem se prostě skvěle. Pociťoval jsem, že taktika je správná. Jen ten druhý výletní den bez ryb, který mě čekal, mi trochu kazil plány. Sbalil jsem si pruty a psychicky se připravoval na pěší túru, kterou jsem přítelkyni slíbil. Ach, jo...nejraději bych na těch místech zůstal napořád.

K ránu mi ale vysvitla naděje. Kapky deště dopadající na bivak by mě mohly z výletu přeci jenom vysvobodit. Okamžitě jsem zpozorněl. Jaké jsem měl štěstí. „Gabrielo v tomhle se přece nemůžeme procházet, pojedeme na ryby a uvidíme jestli se vyjasní." Než jsem se dočkal odpovědi, už jsem na sobě měl nepromokavou bundu a rovnal věci do člunu, které jsem zakryl plachtou. Nakonec naskočila Gábina s naší jezevčicí. A tak jsem si to spokojeně mířil na rozkrmená místa. Silně foukalo a déšť zesiloval. Musel jsem tedy zvolit nejbližší flek. Po patnácti minutách jsme dorazili ke břehu. Nepříjemné počasí se podepsalo na Gábiny úsměvu, která se krčila pod deštníkem. To už ale nástrahy leželi na dně a má dušička měla pokoj. Vítr stále zesiloval a déšť se roztahoval pod náš přístřešek. „Hm, tak to jsem asi posral", říkal jsem si. Přítelkyně to kupodivu nesla statečně, ale to si pravděpodobně neuvědomovala, že jediná cesta nazpět je přes vodu, kde se stále zvětšovaly vlny. Ale ten šplouchanec na hladině mě vtáhl do úplně jiného světa. Zanedlouho druhý, který jsem už stihl zpozorovat. „A mám je tam, jsou tam", pošeptal jsem.

Netrvala dlouho a už jsem stál ve vodě a bojoval s ním. Bez pláštěnky a bez gumáků jsem vlétl v oblečení do vody. Co zůstalo suché lynčoval déšť. Ale zahoďte si klacek a jděte se schovat. Ani náhodou, nejsem přece blázen...A tak jsem tam stál dál. Totálně promočený, ale šťastný jsem vynesl na břeh mohutného lysce. Nálada se najednou jak mávnutím kouzelného proutku zlepšila a Gábina po odfotografování sahala pro jehlu, aby mi napíchla tu správnou kuličku. Bylo jasné, že nyní jsem se přestěhovat po rybě, jak jsem měl původně v plánu, nemohl. Tak jsem rukama naházel do vody přibližně 2 kilogramy boilie na prut. Díky silnému protivětru dopadaly kuličky maximálně 10 – 15 m od břehu.

Čas letěl a nám s příchodem šera bylo jasné, že výjezd na vodu je nemožný. A tak jsme museli přežít bouřlivou a velmi chladnou noc na jednom lehátku i s naším psem. Moc jsem toho nenaspal. Hodně jsem poslouchal, jak jsou ryby aktivní. I přes silný vítr, déšť i vlny jsem občas zaslechl šplouchanec. Vítr je nahnal přímo ke břehu a já neodolal. Ve čtyři ráno, jsem na holé tělo natáhl studené broďáky a pršiplášť a jeden prut zhoupl za rákos. Ve chvíli než jsem doladil ten druhý, rozsvítila se dioda, která odstartovala několikahodinové šílenství v pomalu utichajícím dešti. U kaprů vypukla neskutečná žravost a já zkrmoval poslední zbytky boilie, které jsem měl určené pro jiné fleky. Vrchol celého dne byli dva kapři které jsem dohromady zdolával přes hodinu a půl. Jednoho přidržovala Gabriela už v síti podběráku a druhého jsem si musel navézt po pás ve vodě přímo do náruče. Neskutečný okamžik. Kapr odhadem s nižší váhou (dlouhý černý lysec s rozházenými šupinami) měřil 103 cm!

Lukáš Krása

Metr jsem sebou neměl, ale udělali jsme si pro zajímavost čáru na podložce, abychom po příjezdu domů orientačně věděli jeho délku. Byly to opravdu veliké ryby! Nádherné! Proboha měl jsem to ale štěstí. Ta pohoda, která nás provázela v tak strašných podmínkách se nedá popsat. Nebyl čas si připouštět, že nám je zima, že už nemáme nic k jídlu a ani píti (byli jsme vybaveni na 1 den). Při tom všem jsme byli momentálně šťastní. Když jsem pustil mého „ďábla", voda se začala trochu uklidňovat. Ač na jednu stranu nerad, naložil jsem vše rychle do člunu a uháněl k autu. Nechtělo se mi, ale jinak to nešlo.

Byli jsme moc unavený a hladový. Až do rána jsme výbavu, oblečení a hlavně sami sebe sušili v autě. Měli jsme toho opravdu dost. Bivak v kempu podle očekávání zbořila vichřice a tak zásoby a náhradní oblečení bylo promočené rovněž. Museli jsme ráno sbalit věci a odjet domů, prostě dál to nešlo.

Při cestě nazpět jsme se zastavili v blízkém obchodním domě, abychom se ohřáli a koupili si jídlo. Po teplém čaji a jídle se nám udělalo lépe. I když venku stále ještě poprchávalo, rozhodli jsme se, že bychom se mohli ještě někde stavit. Gabriela koupila levné oblečení a já už se díval do mapy kudy pojedeme domů, tedy popravdě jestli jedeme kolem nějaké zajímavé vody. Jedna by tam byla. Bylo mi jasné, že když se dostanu k jejímu břehu, jen stěží odjedu aniž bych nenahodil. Myslím, že Gábina to věděla moc dobře. Takže jsme vlastně jeli znovu na ryby. Měl jsem opět výbornou náladu a po příjezdu k vodě ještě lepší.

I když jsem vodu trochu znal, řídil jsem se spíše směrem větru, který zasáhl celou oblast. Podle navátých pet lahví a větví na břeh bylo vše jasné. Vlny směřovaly do zátoky ve staré loděnici. Nebylo co vymýšlet. Člun ani jiné věci jsem už nevybaloval. Jednoduše jsem to tam mrsknul 30 m od břehu do podkaleného pruhu, kde pravděpodobně vedla mělčina. Tentokrát jsem na oba pruty nastražil plováky namočené do tekuté potravy Bacterie Septic. Tento produkt vydává stejný signál jako uhynulá mušle. Věřil jsem, že vítr nahnal odumřelá těla vodních živočichů do zátoky a tato nástraha jim bude nejblíže.

Do půlnoci se nic nedělo. Voda se definitivně uklidnila a já stáhl pruty. Gabriela šla spát a mě se nechtělo. Tak jsem nastartoval auto a jel se podívat na 10 km vzdálenou tekoucí vodu, kterou jsme po cestě na přehradu míjeli. Slezl jsem pod most, podíval se jestli poblíž nikdo nesedí a rozkrmil 3 kg boilie. Za hodinu jsem byl nazpět a Gábina už podle mých zapáchajících rukou od boilie Sea Food věděla, že ta výprava má nejspíš konec jinde, než kde jsme momentálně byli. Nevím, co mě to napadlo, ale byl jsem jak utržený ze řetězu.

K ránu jsem trochu zaspal a tak jsem nahodil později. Zbývaly poslední dva dny do konce dovolené. Seděl jsem na staré vyplavené lodi a užíval si čas. Chvílemi za mraky vylézalo sluníčko. Do toho mi trochu popadl swinger. Popošel jsem blíže k prutu a sledoval špičku. Ta se jemně chvěla. Podíval jsem se po vlasci, jestli to nejsou naplaveniny a nebyly. Prut jsem raději zaseknul. V tom to ztěžklo a houpavým těžkým pohybem jsem přitahoval mně neznámou rybu. Už párkrát jsem zažil podobný tah a byla to většinou těžká stará ryba nebo malý kapr zamotaný do chuchvalce trávy. Tak 10 m od břehu to ztěžklo ještě více. Už to prostě nešlo dál. Musel jsem do vody. Když jsem došel do těch míst spatřil jsem kousek hřbetní ploutve. Byl to mohutný kapr. Ryba stála na jednom místě a já byl celkem překvapený jak byla v naprostém klidu. Když jsem se jí snažil podebrat nešlo to. Až tehdy jsem pochopil, že ona vlastně „uvízla" na mělčině.

Lukáš Krása

Tak jsem podběrák na ní položil a tak trochu komicky ji zpacifikoval do sítě. Kapr začal konečně vyvádět, ale bylo už pozdě. Byl v síti. Prut jsem položil do vody a oběma rukama jsem vytáhl ramena podběráku z kříže, abych ho mohl bezpečně vynést na podložku. Čím více zakalená voda odkrývala kapří tělo tím více jsem byl v šoku. „Co to je za kapra, pojď mě pomoc, podej mi podložku", volal jsem na Gábinu. Na břeh jsme na podložce vynesly tamní poklad.Tak mohutná, těžká a tak vysoká. Tak majestátná, tak nádherná. No snad vyšší než delší. Ploutve jak závojnatka. Ne, ještě nikdy jsem podobnou neulovil. Dlouho po jejím puštění na svobodu jsem byl neustále v naprostém opojení. Ještě několikrát jsem si ji prohlížel na displeji foťáku, jestli se mi to jen nezdálo. S úsměvem na tváři jsem fotoaparát uložil do brašny a v tom jsem zaslechl: „ Tak kam razíme dál"? Rozesmál jsem se ještě víc. Nemusel jsem nic říkat. Pro tento případ, jak už víte, jsem měl naštěstí předkrmeno na nerozplašeném místě pod mostem.

Příběh by byl moc dlouhý kdybych měl popsat co se dělo tam. Poslední den pod mostem. Každopádně mohu prozradit, že jsem chytil tři dlouhé šupináče odhadem od 12-15 kg. Fotografie těchto tří šupíků si ještě nějaký čas nechám pro sebe. Ten most v pozadí by jste totiž lehce poznali a určitě Vás nechci klamat nějakou fotomontáží. Píši to tak upřímně, jak si skutečně myslím. Chci si toto místo udržovat v tajemství. Co bych byl taky za rybáře, kdybych neměl nějaká „svá" tajná místa. Věřím, že vy je máte také. Proto doufám, že se na mě nebudete zlobit a že pochopíte, proč tak činím. No a co k tomu více dodat. Snad jen to, že to byl ten týden na který budu velmi dlouho vzpomínat. Podařilo se mi během sedmi dní chytit několik nádherných ryb a to na třech různých vodách.

Na závěr by se možná hodila otázka, jestli stačí mít jen štěstí? Nejen po této výpravě mohu říci, že je skvělé když nám přeje. Ale jen to rozhodně nestačí. Potřebujeme toho daleko více. Kvalitní krmení, výběr dobrého místa, dobře zvolená taktika, správná koncová montáž. Ano to vše nám pomáhá k tomu abychom byli úspěšní. Ale rozhodně nám to bude k ničemu, když zůstaneme pohodlně sedět na fleku, kde je dovoleno chytat 24 hodin, na více prutů a to ještě se záchodem za zády. Doufám, že jste pochopili, co jsem Vám tím chtěl říci. Takže vezměte klacky a jděte naproti svému štěstí! Těším se na Vaše příběhy.

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz.

Kapor

Mezi kapraři je mnoho těch, kteří ulovené ryby pouštějí hned po ulovení a následném zdokumentování. Je jim jedno, zda fotí kapry za tmy nebo deště. Život a zdraví kapra je pro ně mnohem důležitější něž exklusivní fotografie v jejich albu. Nicméně velká skupina lovců kaprů neváhá rybu s 
vidinou kvalitních snímků zasakovat a počkat na lepší světelné podmínky. V tomto článku bych se nerad pouštěl do rozebírání etické stránky věci. Spíše bych chtěl kaprařům, kteří jsou zvyklí kapry sakovat, poradit, jak to provádět správně.

Jistě jste se už mnohokrát mohli setkat s tím, že na té, či oné vodě je naprostý zákaz ukládání kaprů do saku. Jedná se převážně o vody v zahraničí, ale s tímto nařízením se setkáváme čím dál častěji i na vodách tuzemských a to především a některých soukromých revírech.

Důvod je prostý. Zabránit poškození, v horším případě úmrtí kapra důsledkem špatného zasakování. U často chytaných ryb, které jsou vystaveny velkému rybářskému tlaku, je toto pravidlo zcela nezbytné. Zajisté jste se čas o času mohli dočíst jak se některým rybářům podařilo přijít o sak i s kaprem. Někteří z těch kaprů měli štěstí a podařilo se je zachránit z jisté smrti, ale někteří tohle štěstí neměli a bohužel zemřeli dosti krutou smrtí.

Jednou z nejdůležitějších věcí je výběr vhodného saku. Jelikož nemám zkušenosti s ekovezírky s kruhy, soustředím se pouze na carpsaky. Při výběru dbejte převážně na materiál, ze kterého je carpsak vyroben. Materiál by měl být jemný a co nejvíce prodyšný. Kapr musí mít zajištěnou co nejlepší cirkulaci vody a tím i přísun kyslíku. Na našem trhu je mnoho kvalitních výrobků renomovaných firem, ale setkáte se i s takovými výrobky, které jsou absolutně nevhodné k účelu sakování a spíš by se hodili na sušení boilie. V jednom z katalogů jsem dokonce zahlédl speciálně upravené spodní rohy carpsaku, které měly jakési výřezy pro lepší a snadnější dýchání kapra. Určitě velmi dobrá vychytávka.

Úlovok

A nyní k samotnému uložení kapra do carpsaku. Věřím, že to všichni víte, ale opakování je matka moudrosti. Kapra vždy dáváme do mokrého saku! Pokud jej vložíte do saku suchého, zcela jistě připravíte kapra o ochranou vrstvu slizu, která může později skončit nepříjemným zaplísněním kapra.

Sakování je pro samotného kapra už tak dosti stresující, tak jej prosím sakujte jen po dobu, která je opravdu nezbytně nutná. Vždy si dobře promyslete kam budete sak s kaprem ukládat. Nejlepším řešením je vybrat místo s dostatečně hlubokou vodou a nechat kaprovi prostor a „svobodnou volbu". Kapr sám dobře ví, v jaké hloubce se cítí jako ryba ve vodě. Proto volte provaz na kterém je sak s kaprem uvázán odpovídající daným podmínkám. Někde Vám bude stačit 5 metrů, někde naopak budete potřebovat i 3 krát více. Kapr si sjede do hloubky, kde se bude cítit nejlépe. Zůstane stát nade dnem a bude odpočívat. Některým rybám to trvá déle, než se „dají do pohody" a některým jen krátce. Ale to už víte z vlastních zkušeností.

Velkou pozornost věnujte sakování kapra v letních měsících. Vysoká teplota a nízký obsah rozpuštěného kyslíku ve vodě může mít pro vystresovanou rybu v saku katastrofální následky. Převážně v noci, kdy rostliny a řasy spotřebovávají kyslík můžou nastat velké komplikace. Zde pravidlo bezpečného uložení kapra platí dvojnásob.

Pravidelně kontrolujte uzly a spojení. Velmi důležitou věcí je uvázání provazu, který nás spojuje se sakem, na břehu. Myslím, že není nic horšího, než stáhnout provaz bez saku, nebo nenajít provaz se sakem vůbec. Tyto případy končí většinou pro kapra tragicky. Možným řešením je přivázání dostatečně dlouhého vlasce s plováčkem.

Vidlička

Pevné upevnění k vidličce je základ.

Kdyby náhodou se vám tahle situace stala, máte pořád ještě možnost vystopovat kapra podle plováčku na hladině.Kapra pravidelně kontrolujte, ale zbytečně jej nestresujte. Kapr toho má většinou dost už po vylovení, a aby jste jej ukazovali každému rybáři, který projde okolo, tím kaprovi rozhodně už vůbec na zotavení nepřidáte.

Jistě chápete, že do saku patří pouze jedna ryba a u velkých ryb to platí dvojnásob. Dvě ryby v saku jsou na pováženou a riskujete jejich vzájemné poškození. Jinou věcí jsou závody. Zde s ulovenou rybou musíte často čekat na rozhodčí i několik hodin. V těchto případech se může stát, že budete mít nedostatek saků. Mě s kolegou se to už na některých závodech podařilo, že jsme si v průběhu závodů kladli otázku „kam s nimi" a o příchod rozhodčího jsme se doslova už modlili. Měli jsme asi 7 saků a v některých bylo i po třech kaprech.

Věřte, že dobrý pocit jsme z toho rozhodně neměli. To jsou ovšem už docela extrémní situace. Ale i takové případy se u vody stávají a právě na závodech bývají mnohokrát pravidlem. Proto se snažte být na takové akce co nejlépe připraveni a neponechávejte věci náhodě.

Tímto příspěvkem jsem chtěl radou pomoci některým rybářům a hlavně uloveným kaprům. Všem nám jde především o zdraví a život těchto krásných ryb. Když budeme předcházet jejich poškození, tak se v budoucnu dočkáme krásných úlovků. Nejlepší radou je ale nesakovat vůbec a fotit rovnou. I já jsem toho zastánce, i když jsem „spáchal" tento článek. Dávejte kapra do saku opravdu jen v těch nejnutnějších případech. Dobrá noční fotka se dá taky pořídit a i s nepříjemným deštěm si lze poradit.

Děkuji Vám, že jste se prokousali až sem. Přeji Vám bohaté a krásné úlovky zdravých a nepoškozených ryb.

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz.

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Niekedy sa sám seba pýtam, či budem mať ešte kde chytať naše obľúbené kapre. Keď tak pozriem s odstupom času na naše stojaté vody, je to dosť zlé. Ešte stále panuje medzi takzvanými kaprármi názor, že čo je v mrazáku sa počíta. Preto môžeme len snívať o veľkých rybách a sme nútení hľadať miesta, kde ešte zatiaľ plávajú naši miláčikovia.

Autor

Medzi také miesta patria ešte zatiaľ naše skoro panenské rieky. Na Slovensku ich je stále dosť ale nebudem ich všetky menovať. Spomeniem vám len tie, na ktorých som už chytal kapre.

Ako prvú vám musím pripomenúť rieku Váh. Je našou najprechytávanejšou riekou a už sa to aj prejavilo na osádke rýb, ktorá je čím ďalej menšia. Či sú to kapre, sumce, zubáče jednoducho väčšina rybej populácie. I tak je mojou obľúbenou riekou už aj preto, že tečie necelých 200 m od môjho domu. Poznám tu každé dobré miesto od môjho bydliska skoro až po sútok s Dunajom. Veľa dobrých miest je pri sútoku s Malým Dunajom nad a pod ním. Všetci dobre vieme, že na rieke je vybudovaných niekoľko vodných nádrží, ktoré tvoria takzvané vážske kaskády, no do popredia by som vyzdvihol hlavne VN Kráľová na ktorej som dosiahol doposiaľ najväčšie úspechy. Fotografie kaprov na stene môjho zubného laborka sú toho dôkazom. Pochytal som tam veľa rýb na vlastnoručne robené boilies ale najväčšie úspechy som mal hlavne posledné 2 roky na boilies od LK Baits ( Lukáš Krása) ružu alebo Spice Shrimp a tie najkrajšie boli ulovené na Sea Food .

Boilies

Mojím osobákom na tejto vode je kapor z váhou 23,5 kg. A chytil som ho tretí deň môjho lovu. Našťastie však záber prišiel, lebo už som bol rozhodnutý to zabaliť.

Autor

Pýtate sa prečo? Vtedy panovali totálne horúčavy. Asi desať dní bolo okolo 33 až 36 stupňov celzia a to nebolo ešte všetko. V deň jeho ulovenia prišla totálna búrková smršť. S otcom sme sa dohodli, že zostaneme do rána, aby sme vysušili veci a pôjdeme domov. Určite sa vyplatilo byť po búrke tam, dá sa povedať, že sme nestíhali skoro obsluhovať udice. Chytili sme niekoľko kaprov a jedného sumca. Cítili sme sa ako v raji. Ráno sme spali ako batoľatá. Po prebudení, už keď vyšlo slnko sa teplota zase vyšplhala cez 30 stupňov, pozeráme na seba a smejeme sa, čo sme to zažili. Otec sa ma len tak nenápadne pýta, „kedy hlásia totálnu smršť? ...musím si zobrať dovolenku." Boli sme spálený od slnka ale šťastný.

Chcel by som spomenúť ešte jednu nenápadnú priehradu a to VN Krpeľany. Páči sa mi už len preto, že je skoro úplne neprístupná a ryby sa tam len pasú a rastú. To je môj názor na priehradu budúcich rekordov. Je položená v krásnom tichom prostredí slovenských hôr. Stromy previsnuté nad vodou atď. jednoducho nádhera. Ale pozor, je tam ozaj len pár miest na chytanie a inak úplne neprístupné brehy. Myslím že preto tie ryby! Mal som možnosť vidieť pár rýb tam ulovených, jednoducho ,, Strašné mordy"!

Ďalšia priehrada ktorú mám rád je VN Nosice. Je to tam po rybárskej stránke skoro nedotknuté. Ak nepočítam priehrady a už veľmi prechytávaný Váh, tak medzi moje tromfy patrí Malý Dunaj a nie málo zaujímavá môže byť aj nenápadná riečka Nitra. No a náš veľtok Dunaj?

Príroda

Predpokladám, že skrýva zatiaľ najväčšie možnosti a v budúcnosti sa ešte ukáže jeho sila. Keď som splavoval s mojím otcom malý Dunaj neverili sme vlastným očiam, akých veľkých kaprov sme pozorovali pri kŕmení a nijako sa nedali od nás rušiť. Ešteže tie ryby smrdia a nedajú sa zjesť. To hrá do karát nám rybárom, ktorí sa venujeme športovému rybolovu a ryby púšťame. Rieka Nitra má zase dobré úseky aj zlé. Treba hľadať! Pekné ryby som pozoroval v miestach, kde sa vlieva do Váhu pri Komárne, a ďalej kde sa Váh asi za 600m nižšie vlieva do Dunaja. Dunaj ako som už spomínal je pojem sám o sebe. Ryba sa tam nachádza určite všade, ale lokalizovať ju a následne aj chytiť to je výzva ako stvorená pre mňa a pre tých najodolnejších a najvytrvalejších.

Ešte pred sezónou som si dal taký cieľ, že sa tam pokúsim vytiahnuť kapra aspoň cez 15kg. Na začiatok mi to stačí povedal som si. Lenže už teraz, keď píšem tento článok, viem že si musím dať vyšší cieľ. Kapor, ktorý mi splnil moje želanie vážil 17kg a chytený bol, na čo iné než na Sea Food narolovaný na objednávku od Lukáša.

Úlovok autora

Ešte k tomu Dunaju. Je dobré, ak máte šťastie ako ja na super ľudí, ktorí vám aj niečo prezradia a ukážu nejaké tie miesta. Alebo mojou druhou výhodou je moja vojenská služba u hraničnej a cudzineckej polície. Dunaj mám prejdený niekoľko krát od železničného mosta v Komárne až za Štúrovo. Pešie hliadky mali rozdelené úseky, aby zachytávali prípadného narušiteľa a ja som sledoval domorodcov rybárov, čo a kde sa chytí. Tak akosi som si vtedy dávno nevedomky keď som o obrovských kaproch ešte len sníval zmapoval úsek Dunaja. No a ďalej sa už beriem svojim inštinktom a čuchom na ryby, čo niekomu možno chýba, ale má ,,iné možnosti" a to hlavne čas a peniaze.

Prvá rybačka a zoznámenie sa s Dunajom bolo dosť náročné. Práve kvitol topoľ a voda ho bola plná. Aj na hladine aj pod ňou. Hladina bola tiež vyššie ako inokedy preto brala z brehov konáre a všetok neporiadok. Bol som donútený každých 15min. prehadzovať. Chcel som tam stráviť tri noci, ale syn mal zápal zuba, tak som musel skončiť. Môj lov bol nasledovný: Jedna montáž priamo v koryte a druhá pri zrezaných stromoch pri kraji. Skoro vždy, keď prešla ťažná loď prišiel záber. Staré diesle na lodiach pekne pohnú dnom! I tak som pár menších kaprov chytil.

Pri mojej druhej rybačke na Dunaji sa mi podarilo zdolať okrem iných aj toho nádherného kapra. Chytiť ho asi nebolo pre mňa také ťažké ako hovoril môj otec, s ktorým som tam bol. Jeho názor je, že veľké ryby musím akosi priťahovať. Napríklad keď prídeme spolu na ryby, rozložíme sa a ponahadzujeme, tak samozrejme ako každý kto má parťáka snaží sa prechytať k veľkej rybe skôr ako ten druhý. My dvaja sa vždy dohodneme na pravidlách že každý prvý záber seká on a naopak. Takže keď príde prvý záber on seká a... pleskáč. Druhý záber sekám ja... kapor. Lenže keď sa mu už konečne podarí seknúť kapra zas je to len taký dorastenec. Už sa na tom smejem a niekedy sa nad ním zľutujem a dávam mu aj bonus v ďalšom zábere. A čuduj sa svete zas len malý kapor alebo keď už má peknú jazdu tak zazmätkuje a dokáže odtrhnúť šnúru na takmer rovnom dne.

No a tak nejako prebiehajú spoločné výlety za naším spoločným koníčkom. Podľa neho som toho kapra vyhral a v podstate sa tomu ani nebránim. Ja som bol hlavne veľmi šťastný, že sa mi moje vynaložené úsilie a viera v to čo robím, vrátila v podobe peknej zdolávačky a nakoniec aj pekných fotiek. Teraz už viem, že chcem chytiť kapra cez 20kg. Myslím že na Dunaji nič nemožné a mimoriadne, no nie? Samozrejme ako pre koho, chce to hlavne vytrvalosť a hodne času. Jednu vec musím na záver napísať pre slovenského čitateľa, takzvaného rybára mrazničkára. „Nebojte sa, keď príde na vašu vodu loviť kapre rybár zo zahraničia. Rakúšan, Čech, Maďar alebo akýkoľvek iný. Oni vám ich nezoberú a nezožerú, len vám ich vykŕmia. Tak im nenadávajte sú to super ľudia a rybári tiež. Len si ich vyfotia a to snáď môžu, teda dúfam.

Ešte vám chcem napísať, že miesta kde chytám si rád nechávam pre seba maximálne ich ovláda môj otec, ktorý chodí na rybačky so mnou. Nechcem aby sa tie úseky ,,preflákli". Je to tak asi lepšie aspoň tam tie ryby zostanú dlhšie a rieky nezostanú ako stojaté vody. Prosím nekontaktujte ho aj tak vám ,,Ičo" ako ho všetci familiárne volajú, nič neprezradí. Hrob na cintoríne je voči nemu klebetná baba. Myslím si, že som vám spomenul také typy vôd, na ktorých si budete môcť vylepšiť vaše osobáčiky. Želám vám preto veľa krásnych a hlavne pustených rýb zo slovenských riek a priehrad.

Adrián Jamrich

Adrián Jarmich

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz