Zasekni a utíkej!

| 22.2.2012 | 1 194 x | Komentovať

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Když stahuji poslední montáž z vody, pomalu ze mě prchá veškerý adrenalin a napětí. Pomalu se začínám vracet do normálního života. Sbalil jsem poslední věci do auta a rozloučil se s vodou, kterou budu mít nadosmrti ve své paměti. Svůj pohled od ní jsem nemohl odvrátit. Vydala mi možná jednu ze svých největších jikernaček a připravila mi spoustu dobrodružství. Přemýšlím o tom, že úlovek, který vezu domů na paměťové kartě, už asi nikdy v životě držet v náručí nebudu. Cestu z úspěšných výprav si opravdu vychutnávám. Když pohledem z okna zahlédnu nějakou pěknou vodu, začnu si pohrávat s myšlenkou, jací kapři v ní asi plavou. Málokdy jsem zastavil auto s takovým zájmem. Pod námi protékala zakalená voda lemovaná nízkými betonovými zdi – malý kanál.

Lukáš Krása

Pro někoho možná špinavá stoka, pro mě typ vody, na které jsem nikdy nerybařil a která mi připravovala mnoho a mnoho otázek. Nevím, ani co nebo kdo (že by svatý Petr patron rybářů) mi napovídá, abych do toho v určitých chvílích šel. Prostě někdy se chovám jako zbavený rozumu – jednoduše řečeno můj šestý rybářský smysl řídí moje kroky a činy. Jedno bylo jisté, musím okamžitě odhlásit sjednané pracovní schůzky a zavolat na firmu, že se ještě pár dní zdržím. Všem se tedy ještě jednou omlouvám, ale já tam prostě musel zůstat!

Strategické rozmístnení prutů

Po vypnutí telefonu jsem se okamžitě vrátil k druhému – nenormálnímu a pro mě tak přirozenému životu. Jak rád ho mám. Začal jsem pátrat v paměti rozhovory, které jsem vedl s rybáři, kteří chytali na těchto lokalitách. Asi nejvíce se mi do paměti vryl magický V Canal a jeho monstra, nádherný Somme Canal, na který jsem se chystal nebo úspěchy slovenských kamarádů na Madunickém kanálu. V podstatě jsem o těchto vodách neměl mnoho informací. Možná i proto jsem se tak unáhleně rozhodl k lovu na kanálu, o kterém jsem nevěděl vůbec nic. Moc mě to tam lákalo. V podstatě neznal jsem ani jeho název a neznám ho ani dosud. Tato okolnost nebyla pro mě ani tak důležité, jako to, že bylo na čase umístit první návnadu do vody. Zbylo mi už jen asi kilo Sea Foodu, což nebylo mnoho a tři desetikilové pytle novinky pro rok 2010 Caviar & Fruits. Takže bylo automaticky rozhodnuto.

:)

Nejdůležitějším úkolem na podobných vodách je asi rybu, nevyplašit, přelstít a úspěšně zdolat. To vše v případě pokud se v dané vodě vůbec vyskytují nebo se nenacházejí několik kilometrů daleko. Návnady a montáže jsem rozmístil tak, aby proplouvající hejno muselo chtě nechtě narazit na mé kuličky. Pěkně jsem s nimi pocukroval dno. Karty byly rozdány.

Slunce zacházelo za stromy a nás čekala první noc. Nehnutý jsem seděl u svých prutů a naslouchal přírodě. Noc byla klidná a voda jakoby bez života. Při ranním rozbřesku jsem vstal celý rozlámaný ze sedačky a šel se podívat na spící Gábinu. Už byla vzhůru. Z mého výrazu ve tváři pochopila, že žádná noční akce nepřišla a velmi vkusně se mě dotázala, jestli v této stoce vůbec něco žije. Jako když do mě střelí, jsem se otočil a vyrazil znovu pozorovat hladinu. Kdyby se na hladině tenkrát udělalo hned malé kolečko, byl bych několik hodin o mnoho klidnější. Všechny mé pochyby ale ukončil asi 15 cm cejnek, který mi vyskočil pod nohami, když jsem vodou pouštěl kus rohlíku. Jako malé děcko jsem se rozzářil. Od té doby jsem tu a tam zahlédl pohyb ve vodě.

Lukáš Krása

Největší atrakcí byli ale velké proplouvající lodě. Některé z nich téměř drhnuli svými boky o stěny kanálu. Po každé z nich jsem musel přehodit montáže, protože je svým průjezdem zamotaly. Byl tu další západ slunce, když jsem si všimnul klasického rytí – bublinek těsně u stěn kanálu. Voda se ještě více přikalovala a bublinky se přibližovaly do krmných míst. Ryby minuly horní prut a pokračovaly ve svém směru. Jakoby odlupovaly něco ze stěn kanálu. Žádný z prutů jsem neměl spuštěn přímo pod hranou. Proto jsem okamžitě popadl připravený náhradní prut a běžel s ním níž, abych položil svou past přesně do těchto míst.

Našlapoval jsem po špičkách a pozoroval směr bublinek. Pěkně si to brázdili při stěně kanálu rovnou k mé nově položené nástraze. Vzduch by se dal v tu chvíli krájet. Jsou to kapři? Jak budou asi velcí? Neotočí to? Ne! Pokračují dál. Už byla moc velká tma na to, abych je mohl pozorovat. Jedno ale bylo jisté. Při jejich tempu by za chvíli měli dorazit na místo, kde jsem spustil prut. Zbývalo jen několik pár minut a byly u pastičky. Sedl jsem si vedle prutu a pozoroval jeho špičku. Byl jsem připraven zjistit, o jaké se to jedná ryby. Když se špička prutu narovnala, zasekl jsem. Jóóó…Ty volé…Neuvěřitelná jízda.

Stihl jsem zakřičet na svou přítelkyni jen slovo „podběrák” , když jsem vyběhl za rybou podél kanálu. Zažíval jsem něco nového. Něco neuvěřitelně krásného. Rybu jsem nepřitahoval, nejezdil za ni na člunu, ale běhal jsem s ní podél kanálu. Ve chvíli kdy ucítila, že jsem ji doběhl, otočila svůj směr a běželi jsem nazpět. Její snahou bylo zbavit se montáže o ostré stěny kanálu. Nadbíháním jsem jí to znemožňoval. Občas jsem ji zaslechl při hladině. Nebyl to žádný drobeček.

Lukáš Krása

Ještě dva krátké výpady a první ryba z kanálu byla v síti. „A pak že tady nejsou, jsou a nejsou to žádní drobečci”, mluvil jsem do tmy. Můj první kapr z kanálu ležel na podložce. Neuvěřitelný zážitek. Z vody, která byla široká 5 – 8 m a hluboká do 2 m. Fakt neskutečné, jaké ryby v takové vodě žijí. Kapr nebyl zase tak vysoký, ale svou zmasilostí a šířkou těla napovídal, že o potravu v kanálu nouzi rozhodně nemají. Náš sprint podél vody předurčoval to, že se po zbytek noci pěkně vyspím.

Lukáš Krása

Ryby museli být na kilometry daleko. Začal jsem chápat i stinné stránky lovu kaprů na kanálech. Proto jsem stáhl pruty a vše jsem připravil, abych rybám dodal čas a hlavně klid se vrátit. Trvalo to téměř celý den, než jsem mohl znovu zaseknout a zaběhat si. Tentokrát jsem si to užíval ve dne. Viděl jsem vlasec, jak prořezává vodu. Ohromný zážitek. Zapálený do souboje s kaprem jsem si téměř ani nevšiml, že si to kanálem uhání rozesmátá belgická posádka. Mě ovšem úsměv v okamžiku přešel. Věděl jsem, že kapr má ještě dosti sil a pokud se rozhodne vydat proti lodi, nemám moc šancí. Zajímavostí bylo, že ho loď tlačila dlouho před sebou. A tak jsme běželi a plavali tak nějak pohromadě.

V těsném závěsu za mnou běžel můj pes Miky, za ní Gábina s mávajícím podběrákem, po boku krásná loď s nechápající posádkou a všem udával směr kapr. No, řekněte, kde se tohle dá zažít? Přišlo ke změně situace. Kapr se otočil a vyrazil přesně proti lodi. Bylo mi jasné, že je zle. Ve chvíli, kdy byl těsně před ní, padl jsem k zemi, naklonil se do kanálu a snažil se špičkou prutu vést vlasec co nejvíce při dně. 1, 2, 3, 4, 5, 6…Déle to netrvalo, kdy jsem zdvihl znovu prut, abych zjistil, jestli jsem kapra neztratil. Stále tam byl a uháněl si to nazpět. Ovšem už ne ve svém rychlém tempu. Evidentně mu docházely síly. Bylo to jasné ve chvíli, kdy začal měnit směr každou chvilku a nevěděl kudy kam. Později jsem zjistil, že každá ryba, které došly síly se chovala naprosto stejně. Nakonec se vyvalily na hladině a já si je podebral. Tentokrát to byla neuvěřitelná ryba. Neskutečně silný a dlouhý šupináč s ohromnou zadní ploutví. Ta špinavá stoka, mě začínala bavit čím dál tím víc…

Lukáš Krása

Kaprařina na kanálech je opravdu kouzelná. Možná mě to nadchlo proto, že je to tak jiné. Ve své podstatě zajímavé a určitě ne pro každého, což je pro mě velmi důležité. Tyto vody nejsou rozhodně pro rybáře, kteří potřebují mít velké zázemí. Rovněž na kanálech se jen stěží dá lovit ve dvou, protože jeden překáží vlastně druhému a nikdy bych se nechtěl spoléhat na to, že můj kolega je například po mé levici tak klidný, že neodrazí svým rušným chování postupu ryb do mých míst.

Kapři v kanálech migrují na velké dálky a je jasné, že pokud promarníte šanci, nezbývá Vám, než se modlit, že se brzy vrátí. Poslední šancí je zvednout zadek a popojet v jejich směru o kus dál. To mě přivádí ke vzpomínce, kdy kapři dle svých rýpanců najeli z jednoho směru. V tu chvíli jsem využil jednoho záběru a po rychlém odfotografování ryby jsem autem přejel o kilometr níž. Kde jsem předpokládal, že bude hejno pokračovat. Během hodiny byl v podběráku druhý kapr. Nevím, jestli jsem chytil kapra ze stejného hejna, ale jsem přesvědčen, že bych na další záběr na původním místě čekal o mnoho déle. Možná několik hodin, dní…

Lukáš Krása

Kanály se staly mou novou kaprařskou destinací. Čím déle se věnuji sháněním informací o nich, zjišťuji, že se nám otevírá další kniha z kaprařského světa. Málokdo tyto vody vyhledává a jen menšina na nich loví cíleně trofejní kapry. Musím ale říci, že v každé zemi, dokonce i v naší, se nachází tyto lokality a zůstávají téměř bez povšimnutí. Plavou v nich skutečně velké ryby a věřte, že některé z nich naše boilie uvidí poprvé v životě!

Tento článok Vám prinášame v spolupráci s lkbaits.cz

Rubrika: Kaprárina

O autorovi ()

Ak chcete, môžete pridať komentár: