Výprava na řeku Meziadin v Britské Kolumbii

| 17.1.2013 | 2 006 x | Komentovať

V následující reportáži bych se rád zaměřil se na jednu z mnoha řek, které jsme loni navštívili. Obdařil bych ji hned několika přívlastky „nej”. Jedna z nejkrásnějších, nejchytatelnějších, nejzarybněnějších, nejvzdálenějších a nejkratší.

Jsou zde jistě krásnější, leč málo přístupné (Morice), rybnatější, leč často zvýšené (Skeena), opuštěnější a vzdálenější (stovky a tisíce, dostupné jen helikoptérou), ale právě Meziadin v sobě skrývá kombinaci všech uvedených vlastností.

Jen co auto zastavilo u břehu a snad ještě před tím jsme viděli, že tah, který začal před dvěma měsíci, stále ještě trvá. V nízkém a čistém tahu stály a popojížděly desítky červených stínů – sockeyeů. Byli již sice zavření (jen chyť a pusť) a také trochu postarší, ale přesto moji čtyři rybáři zajásali.

Všichni byli totiž tělem i duší muškaři, přístup a stav vody ideální a sockeye je navíc jediný losos, jehož chytání je nejúčinnější právě s mouchou. Zbytek dne i celý následující byl tedy jasný. Hoši obsadili břeh a neúnavně bičovali vodu.

Meziadin

Občas nějaký ten losos chňapnul po barevné nádheře, co plavala kolem, občas moucha

chňapla po něm a chytla ho za ploutev. V každém případě se rozpoutal tanec. Sice druhý nejmenší, tak 2 – 4 kg, nicméně bojovný, to byl v silném proudu na muškovém prutu č. 9

rovnocenný soupeř. Několik jsme jich vylovili (a vyfotili), víc nám jich uteklo i s mouchou,

ale rozhodně jsme se všichni (a nenapadá mě jiný výraz, než) dostatečně vyblbli.

„Teď již to ale chce nějakou pořádnou jedlou rybu”, řekli jsme si další den a vyrazili na

soutok s Nass, kde byl limit dvě coha za den. Došli jsme na místo, zírám a nevěřím očím. Loňský rok se vyznačoval extrémním suchem, od poloviny léta do listopadu téměř nepršelo a na místech, kde jsme v létě, zabrodění po pás 50 metrů od břehu chytali na mouchu a plavanou sockeye, bylo sucho.

Řeka se zúžila, hnala se korytem kolem druhého břehu a ústila do Nass nějakých 100 metrů doleji. Břeh i dno pokrývala skála s ostrými hranami a hlubokými kanály, bohatě posetá balvany všech velikostí. Dohodit třpytku až na místo, kde jsme přepokládali odpočívající lososy coho bylo nemožné.

Pokusili jsme se proto využít vlevo tekoucí, prudkou a kalnou Nass. Nához co nejdál, kolmo k proudu a s uvolněnou cívkou nechat třpytku splavat až k našim lososům. Po ztrátě několika třpytek jsme však museli uznat porážku. Bylo to však beznadějné již od samého počátku.

I kdyby se nám nakrásně podařilo některého zaseknout, šance na vylovení silného a akrobatického coha v takovém terénu byla mizivá. Několik set metrů pod námi na druhém břehu jsme po celou dobu pozorovali několik dalších rybářů. Každý z nás zná jistě pocit (často klamný), že ten druhý břeh je mnohem lepší a výhodnější, než ten jeho.

V tomto případě se to však zdálo, alespoň na tu dálku, jako pravda pravdoucí. Kudy se tam vlastně dostali? Nezbylo, než vyrazit na průzkum. Utábořeni jsme byli několik kilometrů proti proudu, za jediným dřevěným mostem. Mimo lesní cesty a udržované stezky je zdejším terénem většinou nemožné projít, jak vám potvrdí každý, kdo se o to kdy

pokusil.

Takže po cestě dál, držet se vlevo a sledovat případné stezky, vedoucí zpět k řece. Po dalších několika kilometrech a chatrném mostíku něco jako stezka do pralesa. Další 2 km

přes bažiny a polomy a nakonec prudkým spádem, hučení peřejí na Nass blíž a blíž a již jsme na břehu. Pak již jen pár set metrů po ostrých skalách a kluzkých balvanech.

Pravda. Z dálky druhého břehu to vypadalo trochu líp. Jsme sice přímo na soutoku, ale skály, šutry, kameny a balvany tu jsou snad ještě hojnější. Chytáme na plandavky a ke slovu přichází technika. Překážky se musí přehazovat, obhazovat a třpytku vést kolem předpokládaných vázek tak, aby byla alespoň chvílemi účinnou nástrahou… Párkrát se to podaří, párkrát ne.

Ale ztráta několika třpytek je vyvážena záběry a dvěma pěkně stříbrnými lososy coho.

Lososy

Opět pokukujeme, tentokrát asi 30 metrů pod nás, kde jsme se domnívali, že není přístup k vodě. Příroda tam vytvořila skalní útvar do tvaru V s ostrými hranami a strmými stěnami, který zasahuje až na okraj hlubší tůně… Teď se tam však vynořili dva rybáři a téměř co nához, to záběr. Jak jsme to mohli přehlédnout?

Jdeme na výzvědy a opravdu! Úzkou spárou po dně V je možné dostat se až k vodě (i když místami po čtyřech) a na okraji se pak dokonce mohou při velmi dobré vůli vměstnat i tři rybáři. Mezitím se však již začíná šeřit a zřejmě není naděje, že by nám sousedé přepustili své místo, dokud je vidět na špičku nosu… Tak tedy snad zítra ráno přijde den „D”, a opravdu přišel. Hoši to přezvali, že konečně našli svůj „špajz”.

Několik desítek záběrů a téměř dvě desítky vylovených stříbrných coho kolem 4 kg, tak

nevídaně agresivních, že často třpytku pronásledovali až ke břehu.

Ulovené lososy

Myslím, že to byly právě takové zážitky, za jakými váží rybáři cestu přes půl světa, a vím, že goverment B. C. i zdejší rybáři dělají vše, aby zde byly i pro další generace.

Napsal Tonda Čáp, Britská Kolumbie, Kanada; tony.cap@volny.cz

Štítok: ,

Rubrika: Exotika

O autorovi ()

Ak chcete, môžete pridať komentár: