Povídání o řece Nass

| 20.2.2013 | 1 949 x | Komentovať

Velký pouštíme

Ty z vás, čtenářů, kteří se nezajímají pouze o „kde”,”na co” a „za kolik”, bych rád pozval sebou na výlet. Bude to dost daleko – až do Britské Kolumbie, údolí řeky Nass. Objevili jsme ji po 14 dnech, strávených cestováním kolem lososových řek a ledovců až k hranicím Yukonu a focením aspoň 30 medvědů. Po celou dobu jsme žili téměř výhradně na houbách a rybách „jedlé velikosti” (kolem 30 cm), ale na pořádný tah lososů ne a ne narazit.

Dieta - ryby a houby

dieta – ryby a houby

Bylo to zrovna období, kdy jeden tah už skončil a druhý ještě nezačal. Až tady.

Je to taková menší, nevlastní a odstrčená sestra slavné Skeeny se světovými rekordy úlovků i neutuchajícím zájmem rybářů. Teče jen 100 km od ní a přece svět daleko. Nevede k ní mnoho cest, nejsou zde obchody, rybářské resorty, ani rybáři. Přesto v jejím údolí přebývají po mnoho generací lidé, pro které její kalný proud znamená život. Indiáni kmene „Nisga”, kteří přežili svoji smrt.

Před 25O lety zde vybuchla sopka, zahubila velkou část tehdejších obyvatel a pokryla desítky čtverečních kilometrů vrstvou lávy až 18 metrů silnou. Změnila se krajina, řeky změnily řečiště a vytvořilo se obrovské lávové jezero. Život se však přizpůsobil. Láva je dnes porostlá lišejníky (kde se daří kozákům), pasoucí se losy opět pronásledují smečky vlků, řeky jsou plné ryb, které loví medvědi i lidé.

Snad je to náhoda, ale právě „Nisga” indiáni získali po 100 letech vyjednávání jako první jakousi autonomii na svém území a zároveň mě přinutili změnit můj názor na indiány tak, jak je znám z města. Důstojní, nepijou, k bělochům přátelští a velice ochotní. Přes jejich „vlastnictví” téhle oblasti, bílí mají zaručenou volnost pohybu, včetně rybolovu.

Chief, mr.Gossnel je na TV jako doma a pokud se pamatujete, jak vypadal otec Nšoči, tak to je on. Do značné míry tu žijí podle tradice z okolní přírody – zvěř, ryby z moře i řek, mořské chaluhy (zelenina), houby. Houby!!!

Český houbař by se nejspíš zbláznil. Hřiby, křemenáči, kozáci, obrovské lišky, které tu nikdo nesbírá. Jediná houba, těšící se zájmu mnoha sběračů je „pine mushroom”, kterou výkupny, rozprsknuté po lese vykupují za 100-200 dolarů /kilo čerstvých!!! (Výhradně export do Japonska). “Pokud jich nenajdu za půl dne aspoň za stovku, tak jdu radši na ryby”, nechávali se slyšet místní indiáni.

Mimo „normální” ryby – lososy se zde vyskytuje i „fantom fish”. Vodopády na jednom rameni řeky občas strhnou dolů mořského pstruha a již pro něho není návratu. Proti vodopádu se nedostanou a řeka se po několika km ztrácí pod lávovým polem. Stanou se z nich podvyživené chudinky s velkou hlavou a hadím tělem.

S Davidem jsme se seznámili na jednom z přítoků, u krásného hlubokého tahu, přehrazeném na dolním konci několika spadlými stromy.

S indiánem Dávidem

S indiánem Davidem

Na čas se tu pozastavily i „torpéda”- čerstvě vytažení kingové 15 – 20 kilo. Nevytáhli jsme však ani jednoho. Vždy tak po 5 – 10 minutách boje zamířili ke stromům a – konec.

Až příští den, když Martin přivezl z Terrace (100 km) silnější vlasce a háky, se Honzovi podařilo jednoho menšího dostat. David chytal trpělivě a stejným způsobem celý den vedle,ochotně nás zásoboval čerstvými jikrami i radami a že je indián nám došlo až mnohem později, přestože měl u pasu zvoneček a pepřový sprej, což naznačovalo, že je místní, který se vyzná.(Zvoneček je znamení pro medvěda, aby se uklidil – tady jdu já! Sprej pak na ty, co se neuklidí). Vyklubal se z něj prasynovec Mr. Gossnela a ředitel místní školy, dobrovolně se držel pravidel, platných pro nás (zdvořilost i sportovní duch) a většinu ryb pouštěl, hlavně ty větší,které by zpátky jen těžko unesl.

K večeru dalšího dne nás u řeky opět vyhledal (půlhodinový výšlap), aby nám

1. Přinesl svoje salmon jerky (1 den udit vcelku, další 3 dny nařezané na jemné plátky a pak sušit na slunci až do úplného vysušení),

2. Oznámil, že našel na řece místo, kde přes den nachytal 13 kingů a že, pokud máme zájem,nás tam zítra zavede.

Ráno v 6 hod. sraz, hodinová tůra přes lávové pole a rybolov, jaký nikdo z nás ještě nezažil.Nass za poslední 2 dny klesla, poslední kilometr přítoku se vyčistil a losůsci se tu na čas zastavili vyčistit si žábry před další cestou. Nejvíc to připomínalo chytání kaprů na jihočeském chovném rybníku.

Největšího, který mi vymotal skoro celý vlasec a ještě ho omotal kolem větve na dně, zachránil Martin. Potopil se do 2 – 3 metrů ledové vody, větev uvolnil a nakonec vynesl v náručí i toho lososa. Až dodatečně se nám přiznal, že si chvílemi nebyl jistý, kdo koho vlastně loví.

Ten nebyl zadarmo

ten nebyl zadarmo

Z těch 20- ti kilových jsme 3 dovezli do Vancouveru na uzení, zmražené hlavy si odvezl Honza na trofeje. To však již byla jen taková malinká tečka za všemi zážitky z uplynulých dnů, kterými se cítíme bohatí.

Tonda Čáp, Martin Čáp, Honza Zbořil

tony.cap@volny.cz

Štítok: , ,

Rubrika: Exotika

O autorovi ()

Ak chcete, môžete pridať komentár: