Povídání o jeseterech

| 7.2.2013 | 2 251 x | Komentovať

Největší sladkovodní ryba je?

A. okoun

C. kapr

B. sumec

D. jeseter bílý.

Správná odpověď je D.

Rekordní úlovek byl zaznamenán 820 kg a v minulých časech byl půl-tunový kousek poměrně běžný. Ale i dnes se ještě vyskytují exempláře kolem 5 metrů. A nejen největší, ale i nejstarší. Geneticky jeho původ sahá až před počátek lidstva, do období dinosaurů.

Zároveň se dožívá i nejvyššího věku ze sladkovodních ryb, běžně několik desítek let. Na rozdíl od ostatních ryb nemá jeho mohutné tělo žádné kosti, ale jeho základ tvoří jen chrupavčitý skeleton. Na první pohled snad připomíná žraloka, ale jeho nevinná malá očička a především hlava s vysunovatelnými ústy na spodní straně, obklopená citlivými fousky nás přesvědčí, že je to mírumilovný živočich. Je to vlastně obrovitý vysavač, který křižuje dno, kde nasává jakoukoliv živočišnou potravu od larev hmyzu až po celé kuře, které se občas používá jako nástraha.

Jester Biely I.

Poněvadž má vynikající bílé maso, byl od nepaměti loven indiánskými kmeny kolem řeky a později i bílými přistěhovalci, kteří často používali k jeho vytažení z vody koně. Více, než jedna legenda pak vypráví o souboji ryby s koněm. Při pohledu na fotku monstra o několika metrech – metrácích se zdá docela možné, že to v některých případech kůň prohrál. A kde se to mělo odehrát? Jak již napověděli indiáni, na americkém severozápadě – Britská Kolumbie, Washington, Idaho, Oregon.

Ale poněvadž znám pouze B. C. a z jejích dvou hlavních jeseterových řek jen jednu (druhá je Columbia), budu nadále mluvit jen o Fraseru. Mimo titul „nejlososovatější řeka planety” by možná mohla soutěžit o stejný titul i co se týče jeseterů (bílých). Od pobřežních oblastí Tichého oceánu a delty Fraseru ve Vancouveru, po několik set kilometrů proti proudu, v široce rozlitých vodách údolí i v hlubokých a turbulentních vodách kaňonu, všude tam jsou součástí řeky a jejího ekologického systému.

Jester Biely II.

Dnes se již ovšem neloví s pomocí koní, potřebná fyzická zdatnost, rybářské umění a znalost podmínek je však stále nezbytná, víc než kdy jindy.

Volba místa.

Samozřejmě tam, kde nacházejí nejvíc potravy. V proláklinách a korytech dna, v hlubších zákrutech, tam, kde proud řeky ukládá to, co sebou nese.

Vypadá to dost jednoduše, ale orientovat se na řece, která je místy široká několik set metrů, nebo hluboká desítky metrů, je téměř nemožné bez lodě s hloubkoměrem, nebo dobré místní a současné znalosti (profil řeky je proměnlivý). Z lodí, zakotvených nad

takovým místem, ovšem pochází většina úlovků. V některých místech je to však možné i ze břehu.

Jeseter Biely III.

Strávil jsem na Fraseru 3 dny chytáním lososů a v jednom místě pravidelně, každý den, vyskočil jeseter ani ne 8 metrů daleko (nad hloubkou několika metrů). Hlubší kanál poblíž břehu byl zřejmě na jeho pravidelné obchůzce. Proč jsem se o něj nepokusil? Především kvůli nevhodnému Nářadí.

Prut s 12 kg vlascem, na který ulovíte 20 kg lososa je pro průměrného jesetera jen k smíchu. Udržet nástrahu u dna v hlubokém tahu potřebujete prut, který je schopen nahodit min. 30 dkg olovo a délky alespoň 4 metry, k tomu pak 300-400 m vlasce (šňůry) kolem 40 kg. To znamená robustní naviják, výhradně multiplikátor a odpovídající drobnosti – hák a karabinu.

Nástrahy.

V podstatě cokoliv živočišného původu. Menší nástrahy, jako rousnice, však přitahují pozornost jiných ryb,proto se častěji používá hrst čerstvých jiker v síťovém obalu, nebo část ryby, nejčastěji „eel”-úhoř,ale je to ve skutečnosti druh mihule.

Kdy.

Jeseter je k mání a při chuti celý rok, ale v zimních měsících je jeho metabolismus pomalejší a v červnu bývá na Fraseru nejvyšší voda. Nejvhodnější je proto duben- květen a pak od půlky července – listopad.

Rybář.

Trpělivý a ve formě. Zaseknutý jeseter může zůstat sedět na dně, kde s ním nelze pohnout, může jít dolů s proudem, kdy nejde zastavit, ale umí bojovat i jako losos, vystřelit nad hladinu jako živé torpédo a pohybem hlavy urazit jakýkoliv návazec.

Jeseter Biely IV.

V každém případě je to protivník, který využije každou slabinu, ať už nářadí, nebo rybáře

a jen ti nejlépe připravení se po dlouhém boji dočkají odměny – jesetera na břehu.

Nikoliv však jeho steaků a kaviáru.

V posledních letech bylo na březích Fraseru nalezeno několik velkých uhynulých ryb, bez zjevné příčiny. “Department of fisheries and oceans”, aby neriskoval ohrožení tohoto pradávného druhu, proto zakázal jeho lov (ponechání). Z vítězného souboje si proto můžete odnést jen fotky. Jsem si však jist, že ten, kdo jej uvidí na břehu, ucítí úžas a nostalgii při pohledu na tvora, jehož původ sahá až k počátkům života na naší planetě a tento pocit bude víc než dostatečnou odměnou za vynaloženou námahu (a peníze).

Na závěr naší 14- denní výpravy na lososy v Britské Kolumbii jsme si pronajali loď s průvodcem na Fraseru, po krátké rychlé jízdě zakotvili asi na 6 metrech a nahodili 4 pruty. Za necelou hodinu záběr na prutu Jirky Kučery st. Následoval půl-hodinový boj, dlouhé nezadržitelné úniky, skoky. Když Jirka konečně z posledních sil dostal rybu k lodi, zírali jsme všichni v úžasu na největší rybu našeho života. 2- metrový jeseter byl příliš velký a těžký, než aby se dal vylovit, Danny proto nastartoval motor a pomaličku polehoučku couval ke břehu. Teprve tam jsme si jej pojistili smyčkou lana kolem ocasu a propuklo fotografické šílenství.

Jeseter Biely V.

Nakonec jsme se s ním rozloučili, od Jirky Zetka dostal dokonce pusu na čumák a pak již jen pozorovali, jak mizí zpátky v hlubině. Jirkovi se však jeho gesto bohatě vyplatilo. Puštěný jeseter to zřejmě řekl stejně velkému bráchovi, který se během další hodiny pověsil na jeho prut a – všechno se ještě jednou opakovalo.

Napsal Tonda Čáp tony.cap@volny.cz

Velkej jeseter

Štítok:

Rubrika: Exotika

O autorovi ()

Ak chcete, môžete pridať komentár: