Pestrý svět woblerů: Brána k bolenům

| 21.8.2012 | 2 848 x | Komentovať

Přestože recept na permanentně úspěšný lov bolenů neexistuje, právě wobblery jsou velmi účinným nástrojem k jeho ulovení. Skutečně. Na wobblery jsem pochytal bezpochyby už stovky těchto kaprovitých dravců, včetně svých největších. Při cílených výpravách za boleny stojatých vod proto používám téměř výhradně wobblery.

Wobblerů je na pultech prodejen jako máku. Jen některé z nich jsou ale bezprostředně vhodné k cílenému lovu bolenů. Zaplaťpánbůh za ně. Relativně nedávno, třeba v polovině 90. let, totiž nebylo moc z čeho vybírat. Jako optimální se nabízel prakticky jen Originál Floater od Rapaly. Má perfektní tvar, imitující štíhlou ouklej, dokonalý však z pohledu bolenové přívlače není.

Wobler

Jeho nízká hmotnost, která je za jiných okolností výhodou, vylučuje možnost dlouhých hodů. Na velkých vodách mnohdy potřebných k dosažení operačního prostoru lovícího bolena. Nic lepšího však tehdy nebylo. Takže jaké wobblery by si měl vláčkař pořídit? Nejlépe takové, které tvarem i chodem připomínají oukleje, slunky či perlíny, tedy blyštivé rybičky z horních pater vodního sloupce. Tyto wobblery musí mít kratší úzkou lopatku, která při vláčení způsobuje jen velmi jemné vrtění těla nástrahy. A nebo žádnou lopatku. V každém případě vláčkař s nimi dohodí aspoň dvacet metrů.

Štíhlé a plovoucí

Časem jsem se propracoval k poměrně úzké skupině typů, které točím pořád dokola. A jen občas tuto skupinu rozšířím o nějakou zajímavou novinku. Jednou z nich je model MaxRap od Rapaly. Štíhlý wobbler v přírodních odstínech bílých ryb, dlouhý třináct centimetrů, umožňuje na rozdíl od Original Floateru delší hody. V takto štíhlém aerodynamickém provedení je jeho délka vhodná jak pro trofejní kusy, tak k lovu pětapadesáticentimetrových jedinců. Wobbler se navíc mělce potápí, jeho pracovní hloubka je někde kolem půl metru pod hladinou.

Tvarem i chodem optimální jsou další děti Rapaly – Flat Rap či Long Cast Minnow. Oba modely pracují asi metr pod hladinou, oba mají podobně tvarované nořítko. Přesto jsou rozdílné. Zatímco Flat Rap je balzový, LC Minnow je vyrobený z tvrdého dřeva Abashi. V jeho těle navíc klouže pohyblivé závaží, které se při náhozu přesune do zadní části nástrahy. Tím ji po dopadu vyváží, záběr může přijít. V obou případech používám rád deseticentimetrové verze.

Václav Fikar

Samozřejmě, že tvarově podobných plovoucích wobblerů už je na dnešním trhu víc. A to je právě rozdíl oproti době před pouhými patnácti lety. Například Illex má osmicentimetrový Colt Minnow, firma SPRO devíticentimetrový Big Eye Minnow, firma Rebel zase sedmicentimetrový Tracdown Minnow a Yo-Zuri pro změnu Hardcore Lipless Minnow, rovněž devíticentimetrový, či modely Dolce a Tobimaru.

Mimochodem, právě tato firma nedávno pustila do světa model Crystal Minnow Long Cast v sedmi-, devíti- a jedenácticentimetrové verzi. Jde o štíhlý potápivý wobbler s vlastnostmi solidní bolenové nástrahy.

Mimořádně účinné jsou ale i sedmicentimetrové wobblery s klasickým tvarem těla plotice. Sem patří například Executor od Salma, Shallow Shad Rap od Rapaly nebo Ares SR od Gloogu, který je ze všech tří vyjmenovaných nejtěžší, a tedy ho vláčkař dohodí dál. A zmínit musím i devíticentimetrový Shallow Runner Rattling od Ugly Duckling.

Speciály na boleny

Hermes, Thriller a Ukleja-S – Slipper-S. Co mají tyto tři modely wobbler společného? Jsou to dalekonosné potápivé speciály na boleny. Všechny s malou lopatkou, kolmo posazenou k ose wobbleru. Společnou mají i zemi původu. Všechny pocházejí z Polska, kde je lov bolenů přívlačí velmi populární.

Se speciálním wobblerem na boleny, s nímž vláčkař daleko dohodí, což ocení hlavně na velkých řekách a přehradách, přišla jako vůbec první firma Gloog. A tak v roce 2005 spatřil světlo světa sedmicentimetrový Hermes.

Hermes

Nástraha univerzální velikosti, která doletí daleko, odkud ji rybář vláčí rychle pod hladinou, velmi jemně vibruje. To je důležité. Boleni totiž nevyhledávají wobblery s širokým a agresivním chodem. Sice i na ně zaberou, to ano, ale jen tu a tam.

Hermes se v roce 2005 stal okamžitým hitem. Proto o rok později přispěchala se svým Thrillem další firma – Salmo. A později i jiní. Například letos se firma Taps vytasila s Uklejou-S – Slipperem-S. Letos pak s podobným bolenovým speciálem přišel i další polský producent, tentokrát Vojtek „Wobi” Biszczuk. Jeho ručně dělaný Bolek v barvách bílých ryb, kde stejně jako u tří předchozích modelů najdete malou lopatku, kolmo posazenou k ose, je dostupný v pěti-, sedmi- a devíticentimetrové verzi. A zapomenout nemohu ani na další novinku roku 2011. Model Prax od Jaxonu, typově rovněž podobný všem zmíněným bolenovým dobyvatelům. Jeho sedmicentimetrová verze váží patnáct gramů, tedy ještě o tři gramy víc než sedmicentimetrový Thrill nebo Hermes.

Všechny tyto wobblery jsou zároveň jako šité do rychlých či proudných řek. Třeba Hermes tažený proti silnému proudu neklade velký odpor, což je výhoda, při zdolávání říčního odporu jen nepatrně vibruje. Svým způsobem se v proudu chová téměř přirozeně jako živá rybka. Jeho předností je rovnoměrně rozložené těžiště, díky kterému je vertikálně stabilní a nemění svůj přímý chod dokonce ani při nejrychlejším vedení ve vývařištích, v proudu plném vírů a zpětných proudů.

Pripravené woblery

Potápivé bolenové speciály uvedeme do pohybu ihned po dopadu na hladinu. Vedeme je rychlejším tempem, kdy špička prutu svírá s hladinou úhel přibližně 50 – 70 stupňů (podle vzdálenosti nástrahy od našeho stanoviště, délky našeho prutu a v neposlední řadě odporu vody). Zkrátka je vodíme asi dvacet až čtyřicet centimetrů pod hladinou, tedy tam, kde očekáváme pohyb bolena.

Hladinové, podhladinové a jerky

Skvělými wobblery na boleny jsou hladinové a podhladinové modely, ať již popy ve velikostech sedm až devět centimetrů, nebo bezlopatkové doutníky dlouhé sedm až dvanáct centimetrů. Před dvaceti lety prakticky neexistovaly, dnes je v různých obměnách nabízí celá řada firem (např. X-Rap Walk, X-Rap SubWalk, Skitter Prop či Twitchin´ Rap – vše od Rapaly, Team Cormoran Dogy Jerk od Cormoranu, Ukleja od Tapsu nebo Adagio od Yo-Zuri).

Popy se staly trhákem v krabičkách vláčkařů začátkem tohoto století. Nejprve byly dobyvačnou zbraní na okouny a štiky, posléze na boleny. Jen se je přívlačoví specialisté museli naučit vodit trochu jinak, méně viditelněji, řekl bych. Bolen jako kdyby důvěrněji reagoval na méně zvuku a více svižného pohybu po hladině. Útok bolena na popa je pak nádherný, rybář jen leknutím nesmí ucuknout.

Pokud jde o podhladinové doutníky, s jejich voděním si příliš hlavu nelámejte. Veďte je rychleji, s kratičkými přestávkami. Protnou-li cestu aktivnímu boleňovi, nebude váhat s vražedným útokem.

A od podhladinových doutníků je už jenom krůček k jerkům. Právě jerky jsou bolenovým hitem současnosti. Nejen Slidery od Salma nebo Wandery od BigBaitu jsou momentálně IN, obzvlášť na tažných a proudných řekách. Jejich volné zmítání se v horní třetině vodního sloupce při mírně rychlejším stahování jako by boleny fascinovalo. Zatím. Než se i tyto nástrahy okoukají.

Úlovok

Boleni přitom jako kdyby příliš neřešili objem nástrahy, s kamarádem Michalem jsme na labi nachytali boleny kolem pětapadesáti centimetrů na deset centimetrů dlouhé Slidery. Když si představíme jejich výšku, okamžitě nás napadne, že boleni šli vlastně po cejnech.

Jak wobblery vést?

V letních měsících a brzy na podzim taháme plovoucí wobblery těsně pod hladinou. Vedeme je plynule, spíš střední až mírně vyšší rychlostí. Místy můžeme vedení na kratičký okamžik přerušit. Častá změna tempa či směru vedení wobbleru ale škodí, boleni na takové zmatečné pohyby obvykle nereagují. Z jejich pohledu se jedná spíš o nepřirozené chování, a tak si v tom lepším případě nástrahu jen prohlédnou.

Útok bolena na wobbler přichází buď bezprostředně po dopadu na hladinu, pak samozřejmě vedení nástrahy není důležité, nebo když na zlomek vteřiny zklidníme vedení. Praští-li bolen v takovou chvíli do wobbleru, málokdy už o něj přijdeme.

Velmi účinné bývají wobblery pod jezy, kde boleni musejí rychle reagovat na vše, co jen trochu připomíná přirozenou potravu. Mělké plovoucí modely v délkách pět až devět centimetrů jsou proto optimální alternativou do divoké vody pod jezy. Zejména pak přírodní barvy tam mohou mít hlavní slovo při chycení životního bolena, ovšem i můj oblíbený fire tiger funguje poměrně dobře.

Boleň

Wobblery nahazuji podle šířky toku nejprve do jedné třetiny až poloviny, abych pochytal okolí mého břehu, později hody protahuji až k protější straně. Kdybych to udělal obráceně, mohl bych si zdoláváním menší ryby, zaseknuté na druhé straně řeky, poplašit třeba větší kusy postavené uprostřed toku. Když ale slyším lovit opravdu zajímavý exemplář na druhé straně, většinou usiluji rovnou o něj. A snažím se ho překvapit…

Na podzim, když se voda ochladí, už boleni nejsou u hladiny tolik viditelní jako třeba v červnu. Právě tehdy se občas uloví i na hlubokoplovoucí modely typu deep runner. Tehdy boleni zaberou i u dna. Tyto wobblery vláčíme v danou roční dobu spíš střední rychlostí zhruba tři metry pod hladinou, přičemž vždy po nějaké době přestaneme asi na dvě vteřiny navíjet vlasec. Obvykle právě v takových chvílích dravec kořist uchopí. Hlouběji však mohou zabrat i jiné dravé ryby, zejména štika, proto tehdy raději – vždy s lankem.

Autor s úlovkom

Bolen – doporučené barevné vzory:

- stříbrně-modrá

- všechny modifikace bílé ryby

- tmavší okoun

- stříbrné boky, fialový hřbet

- pstruh duhový

- fire tiger

Tento článok sme Vám priniesli v spolupráci s Václavom Fikarom, viac jeho článkov nájdete na www.vaclavfikar.com.

Štítok: ,

Rubrika: Prívlač

O autorovi ()

Ak chcete, môžete pridať komentár: