Lov tuňáků ve Středozemním moři

| 1.5.2012 | 2 885 x | Komentovať

Úlovok

Poprvé jsem se setkal s tuňáky na začátku léta roku 2005. V té době jsem již pracoval jako rybářský průvodce v deltě řeky El Ebro/L´Ebre pro společnost Embarcaciones Enrique Navarro. Jednoho dne jsem společně s Enriquem, Adrianem a jedním francouzským klientem vyjel lodí Llampo poháněnou dvěma motory (2x245Hp) deltou řeky El Ebro do Středozemního moře. I po těch několika letech si dokážu živě vybavit mírně zvlněnou hladinu moře s barvou tak zářivě modrou, že když jsem delší dobu hleděl do jednoho místa kousek od lodi, tak mě začaly štípat a slzet oči.

Lode

Cestou jsme si u stolu na palubě lodi povídali. Padlo tehdy hodně otázek na téma lovu tuňáků a tak jsme byli Enriquem a Adrianem seznámeni s tím, co máme dělat, jak se máme chovat a jak reagovat, abychom nezpanikařili při záběru této nádherné a nesmírně bojovné ryby. V průběhu debaty jsme na stole filetovali makrely. Pamatuji si, jak mi připadalo, že těch makrel z velkých přepravek neubývá. Dnes si již nevybavuji, jak dlouho jsme lodí jeli, ale připadalo mi to jako celá věčnost. Sám sobě to dnes zdůvodňuji právě tím kvantem makrel, které jsme cestou filetovali.

Po nějaké době nám Enrique hlásil, že jsme na místě a nechal běžet motor na neutrál. Na monitoru echolotu nám ukazoval symboly „něčeho”, co nás mělo upozornit na přítomnost ryb. Monitor této malé televize, která mi připomínala starý český model přenosné televize Merkur, zobrazovala symboly ryb velice netradičně oproti echolotům, na které jsem byl zvyklý a které byly na lodích, se kterými jsem s klienty vyjížděl na lov sumců a kaprů.

Klasický symbol upozorňující na přítomnost ryby je ve tvaru ryby a velikost symbolu vyjadřuje velikost ryby. Na tomto monitoru bylo tmavé pozadí a kulaté bílé symboly. Enrique nám vysvětlil, že zhruba třícentimetrový oválný symbol plný malinkatých bílých teček je vlastně hejno malých sardinek. Opodál tohoto oválu byly na monitoru velké kulové symboly, které představovaly tuňáky. Těchto velkých symbolů tam nebylo hodně, myslím, že asi jen 5 až 7.

Pozvolna nás táhl mořský proud. S Adrianem jsme rozhazovali kousek od lodi filety makrel po třech až pěti kusech ve zhruba pětiminutových intervalech. Mezi tím Enrique s klientem připravil udice s velkými mořskými multiplikátory, na nichž bylo několik set metrů silného vlasce. Na jedné udici byla nastražena fileta makrely a na druhé udici živá malá stříbrná mořská rybka s názvem „lisa”o velikosti cca 12 cm.

Lov

Po necelých 40 minutách přišel záběr na nastraženou malou rybku. Dodnes slyším v uších „řev” vrčícího multiplikátoru. Střídali jsme se všichni čtyři v sedačce, kde jsme byli připásáni, byl to neuvěřitelný tah a síla zaseklé ryby. Několikrát museli buď Enrique nebo Adrian za rybou vyjet, protože dokázala vymotat několik set metrů silonu během pár sekund. Po necelých 6 hodinách jsme měli tuňáka pár metrů od boku lodi. Nedokážu popsat, co to nejen se mnou dělalo, ten adrenalin, to jak jsem se doslova klepal a jak jsme byli všichni opravdu utahaní, takže nás bolel doslova celý „člověk”. Po chvíli Enrique s Adrianem zasekli tuňáka dlouhými gafy a po dalších zhruba 15 minutách jsme v lodi všichni obdivovali obrovské a nádherné monstrum – dvěstědesetikilového tuňáka. I když jsem se v životě setkal s daleko většími mořskými živočichy, například kosatkami, toto ve mně zanechalo hluboký zážitek na celý život.

Úlovok

DRUHY A VÝSKYT TUŇÁKŮ

Ve Středozemním moři se běžně setkáte s několika druhy tuňáků, od tuňáka obecného přes tuňáka bonito (krásného) a dalších menších druhů až po tuňáka červeného (atún rójo), který je nejdražším tuňákem.

Úlovok

Stojí za zmínku, že se zde ulovilo i několik tuňáků žlutoploutvých, se kterými byste se setkali v početných hejnech např. na Bali v Indonesii. Většina druhů tuňáků se zdržuje ve velkých hloubkách. Z mé zkušenosti je to od hloubky 70m a více. Jen snad jednou jsem narazil na hejno 4 až 5 tuňáků o přibližné hmotnosti do 100 kg v hloubce 50 m. Zajímavostí je, že tuňáci od 20 do cca 50 kg se zdržují ve skutečně velkých hejnech o třeba i padesáti jedincích.

Čím větší tuňáci jsou, tím jsou hejna menší. Skutečně velcí tuňáci můžou lovit pouze ve dvou jedincích nebo i samotní. Proč to tak je, to bohužel nevím…Tuňáci se zdržují ve Středozemním moři celoročně, jen ti menší do 40 kg přibližně na konci října nebo začátkem listopadu odplují a vracejí se přibližně na konci února. Místo nich přitáhnou tuňáci opravdu velcí, kteří naopak zase na konci února odplují. Ale ne všichni!

JAK TUŇÁKY HLEDAT A NALÉZT

Již jsem zmiňoval, že tuňáci se vyskytují ve velkých hloubkách anebo nad nimi. Většina mých klientů byla na lodi zaskočena tím, že nepoužívám echolot a přesto jsem s nimi vyjel na moře. Důvody jsou dva. Jednak už vím, kam jet a i přes tu vzdálenost nevyužívám ani GPS. A druhým důvodem je to, že tuňáky lovící u hladiny nepřehlédne nikdo!

 

Místo echolotu vám poslouží váš zrak a někdy i dalekohled. Lovící tuňáci atakují hejna malých sardinek a společnost jim dělají přiživující se rackové. Již na několik set metrů je vidět, jak hejna racků doslova padají na hladinu a hned vzlétají. To vám dá impuls „dupnout” na motor a k onomu místu se v rychlosti rozjet. Na 150 m již spatříte vyskakující tuňáky a to, jak se „vaří” voda. Stejně tak to funguje i u tuňáků menších druhů, například u již zmiňovaného tuňáka bonito. Výjimkou jsou např. lovící doráda a menší servioly. Pak již stačí správně zastavit loď tak, aby se tuňáci nevyplašili, nezmatkovat, dobře nahodit a správně se trefit.

PRONÁSLEDOVÁNÍ HEJN LOVÍCÍCH TUŇÁKŮ A JEJICH LOV

Každý rybář, který již má zkušenosti s řízením člunů a lodí by zřejmě tuto kapitolu přeskočil. Osobně ale této věci přikládám patřičnou důležitost. Spatřit lovící tuňáky a následně se k nim rozjet, je jedna věc, ale zabrzdit a zaparkovat rozjetou loď tak, abyste tuňáky nevyplašili, to chce skutečně trochu cviku a zručnosti. Stejně tak, jak se říká, že na sto lidí je sto povah a sto názorů, i v této věci každý z vás bude rozdílně šikovný a následně i úspěšný.

Mě osobně trvalo plné 3 měsíce, než jsem nabyl toho správného odhadu a jistoty v plné rychlosti se rozjet k hejnu, ve správnou chvíli zařadit rychlost do polohy neutrál, setrvačností k hejnu doplout a v ideálním okamžiku se stočit k hejnu bokem lodi. Chyb jsem v tom dělal nesmírně moc, někdy jsem se i vztekal, byl fakt naštvaný a nadával jsem, když jsem špatně odhadl celou situaci a špatně přistál u hejna nebo skončil přímo v něm.

Tam, kde před několika vteřinami doslova pěnila voda, kde skákali tuňáci nad vodu, sardinky létaly vzduchem a rackové hodovali, najednou nebylo nic. Jakoby se tu ani nic nestalo, nic nedělo, jen pěna na klidné hladině vám dokazovala, že jste nesnili! Myšlenky se honí hlavou různé. Nejdříve jste z toho vykulení, pak naštvaní. Po chvíli o tom začnete přemýšlet a buď to vzdáte a rozjedete se domů nebo to překousnete a začnete od začátku.

Když se mi stalo, že tuňáci ve vteřině zmizeli, následovala další chyba, kterou jsem dělal. Rozjel jsem se lodí pryč a hledal další hejno. Nejde vlastně ani tak o chybu, jako o zbytečné finanční výdaje za projetý benzín, protože další hejno spatříte třeba až po mnoha námořních mílích.

Znovu ho začnete stíhat, opět následuje chyba v přistání lodi u hejna a když se vám to stane šestkrát nebo sedmkrát za odpoledne, tak se nestačíte divit, kolik benzínu jste projeli. Nejednou pro mě musel Adrian nebo Enrique vyjet na moře s druhou lodí, aby mě odtáhli, protože mi došel benzín.

Až jednou jsem se setkal na moři s jinou lodí, se kterou jsem stíhal hejno tuňáků, tuňáka se mi povedlo zaseknout a vytáhnout a klienti s kapitánem této lodi přihlíželi celému zápasu.

Lovenie

Když bylo dobojováno, přijeli k mé lodi a začala debata mezi mnou a kapitánem druhé lodi. Chtěl jsem se již rozjet, když se mě tento kapitán zeptal, zda už končím. Odpověděl jsem, že ne, že jedu hledat nové hejno. A zde jsem se dostal, řekněme, k dobré radě, protože mi řekl: „A proč? Proč jedeš jinam? Vždyť ti tuňáci jsou někde tady, počkej chvíli.”

A byla to pravda. Po zhruba necelých 10 minutách začali tuňáci opět lovit cca 100 m od našich lodí. Zde je tedy rada. Pokud se vám hejno ztratí, či zmizí buď špatným přistáním u něj nebo proto, že jste jednoho z nich zasekli a během boje se ostatní tuňáci rozplašili a oddělili hejna sardinek, nikam neodjíždějte a setrvejte na místě. Hejno se znovu objeví. Někdy ve vzdálenosti třeba 300 m, jindy i 50 m. Ušetříte si tím nejen finanční náklady za benzín, ale i váš čas.

Jak jsem se již zmiňoval, přistávání či parkování s rozjetou lodí u hejna lovících tuňáků mi dělalo opravdu velké problémy. Ale jak se říká, čas přináší ovoce a já po 3 měsících budil v klientech dojem absolutního suveréna, který ví co a jak. Jak tedy na to? Nejdříve si řekněme něco o tom, jak a kdy zařadit motor rozjeté lodi do polohy neutrál, abychom setrvačností dojeli k lovícímu hejnu. Jakmile se rozjedete k lovícímu hejnu, které jste spatřili, dobře sledujte jakým směrem hejno loví.

Může totiž lovit směrem k vám, od vás, ale stejně tak i do stran. Když jste přesvědčení o směru, musíte hejnu nadjet. Abyste získali patřičný čas nutný ke stočení lodi, k uchopení prutu a perfektnímu náhozu. Pokud hejno bude lovit směrem k vám, nasměrujete loď tak, abyste lovící tuňáky měli z jedné nebo druhé strany boku lodi. Loď nestáčíte, držíte špici lodi tak, abyste tuňáky měli v přímé rovině s jejich trasou a 30m až 40m před nimi zařadíte motor lodi do polohy neutrál. Kormidlo lodi musí být stále rovným směrem. Motor nikdy nevypínejte! V tu chvíli vám tuňáci budou lovit přímo u lodi, nevyplašíte je a v lovu budou pokračovat.

Pokud tuňáci budou lovit směrem od vás, dojíždějte je a hlubokým obloukem jim nadjeďte a stočte loď špicí proti směru jejich trasy. Nezapomeňte na to, že budete potřebovat patřičnou časovou rezervu a zde potřebujete opravdu dobrý odhad, abyste jim obloukem nadjeli, motor zařadili do polohy neutrál, stačili stočit loď, a pak chytali. To znamená, že jim musíte nadjet minimálně 60 m. Nikdy je nepředjíždějte tak, abyste skončili se zapnutým motorem v jejich trase. I když je motor v poloze neutrál. Na 99,9 % tuňáky vyplašíte a rozjedou se.

Když lovící tuňáci táhnou směrem vpravo nebo vlevo ve vašem obzoru, máte dvě možnosti jak je lovit. Buď použijete techniku, kterou jsem zmiňoval v předešlém odstavci. Zhruba 40 m od nich stočíte loď ve směru jejich trasy, nadjedete jim a před nimi stočíte loď špicí proti nim. Nebo se před nimi 40 m stočíte ve směru jejich trasy, pouze je předjedete, ale stále bok lodi držíte shodně s jejich směrem tak, abyste je měli od boku lodi 30 m až 40 m. Pak motor zařadíte do polohy neutrál, tuňáci vás dojedou a lovíte. Nesnažte se je lovit a zároveň jet s nimi a držet se jich. I když je budete mít takovou vzdálenost od boku lodi, po chvíli je vyplašíte a zmizí. Zároveň také můžete tuňáka zaseknout, on se otočí opačným směrem, v několika sekundách vám rozjetý vymotá i 150 m šňůry, začne chaos a časová prodleva, která nastane tím, že musíte loď přibrzdit, otočit a vydat se za rozjetým tuňákem, vás může stát rybu. Je totiž dost možné, že vám tuňák vymotá celý naviják a tím ho ztratíte, nebo sjede ke dnu, kde uvízne mezi nějakými překážkami.

Jestli se vám stane, že v té rychlosti neodhadnete dobře vzdálenost při zabrždění lodi a víte, že vjedete do hejna, stočte se špicí lodi proti směru jejich trasy. Tuňáci se nerozplaší, budou vám skákat vedle lodi atakujíce sardinky v takové blízkosti, že vás to až ohromí. V takové situaci máte šanci maximálně na jeden nához. Někdy jsem ani nenahazoval, stačí se na ta nádherná monstra dívat. Gejzíry vody, které vás kolikrát i doslova opláchnou přímo v lodi, rackové padající všude okolo vás do vln, to je neskutečná podívaná, která se vám vryje hodně hluboko do paměti a na celý život.

Poslední důležitou podmínkou úspěchu je perfektní nahození nástrahy. Zažil jsem několik klientů, které jsem obdivoval v přesnosti náhozu např. k bójce, která byla umístěna 100 m od nás. A při lovu tuňáků absolutně pohořeli. Musíte si nalézt stabilní postoj pro přesný nához. Proto s klienty nejdříve pár minut cestou k místu, kde tuňáci loví, toto trénuji. Představte si, že jste s lodí plně rozjetí. V tu chvíli jedete i rychlostí 40 km v hodině, což jsme sledovali na GPS. Kýlem lodi tlučete o vlny, takže to s vámi hází. Před hejnem v jedné sekundě zařadíte motor do polohy neutrál.

Loď se přibrzdí, v tu chvíli ji stočíte a připravený rybář k náhozu s prutem v ruce musí stát a s přesností musí nahodit před lovící tuňáky. Jakmile není třeba koleny dobře zapřený o bok lodi nebo nemá dobrou stabilitu a sílu v nohách, v té rychlosti po náhozu letí nástraha úplně jiným směrem. Možnosti náhozu jsou při dobré situaci maximálně 3 až 4. Já jako řidič lodi jsem to měl o malinko jednodušší. Za sebou jsem měl připravený prut. Jakmile loď byla přibrzděna a stočena, klient už měl nahozeno a já v sedě měl maximálně dva pokusy náhozu. I tak se mi stalo, že jsem s jedním klientem v jeden den sedmkrát najel k tuňákům a na sedm náhozů jsem pokaždé tuňáka zasekl. On ani jednou a měl při jednom nájezdu třeba i o dva až tři náhozy více. Celý problém nebyl v tom, že by neuměl nebo nevěděl, jak nahazovat, ale právě v postoji při náhozu, ve kterém neměl stabilitu a vrávoral, protože lodí v tu chvíli více házely vlny.

Jakmile se vám vše podaří, tuňák vám zabere a vy zaseknete, počítejte s tím, že během pěti sekund vám vymotá několik desítek metrů šňůry. Běžně 70 až 100 m. Je to neuvěřitelně silná a bojovná ryba, s neskutečně rychlým rozjezdem. Až u zaseknutého tuňáka jsem pochopil, proč španělští rybáři lovící tuňáky tvrdí o sumci, že je to „mrtvá ryba”. Prostě má mrtvý tah.

Úlovok

Před začátkem lovu si zkontrolujte brzdu navijáku. Po záběru tuňáka 2x až 3x přisekněte a až se rozjede, v žádném případě nedobržďujte cívku rukou. Riskujete tím přetržení fluocarbonu nebo pletené šňůry. Nechte tuňáka jet, ale stále s ním buďte v kontaktu, abyste cítili, jak jede. Pokud vám příliš vyprázdní cívku navijáku, pomalu se za ním rozjeďte, abyste získali zpět patřičnou kapacitu vymotané šňůry. Nikdy k němu nejeďte úplně blízko, vycítí nebezpečí a znovu se prudce rozjede. Mezi vámi a tuňákem dodržujte minimální vzdálenost 50m. Opět zařaďte motor do polohy neutrál a nechte ho běžet. Nikdy motor nevypínejte!

Během zdolávání se s druhým rybářem střídejte. Věřte mi, že po hodině boje budete skutečně vyčerpaní a druhý den vás budou bolet záda. Pokud máte pás se štítem a kloubem pro vsunutí rukojeti prutu, uchráníte se tak před odřenými třísly a břichem. Až se vám podaří tuňáka přitáhnout k lodi a jste schopni ho podebrat, učiňte tak s absolutní jistotou, že je ten správný okamžik. Jakmile minete, tuňák se lekne, udělá prudký výpad a znovu se rozjede. Opět s brzdou navijáku nemanipulujte! Dotáhnete-li ji, nepovede se vám tuňáka podebrat a při jeho prudkém výpadu buď přetrhnete šňůru či fluorocarbon nebo zlomíte prut.

RYBÁŘSKÉ VYBAVENÍ A SETAVENÍ UDICE K LOVU TUŇÁKŮ

Nejdůležitější věcí celé udice je kvalitní naviják. Musí splňovat hned několik kritérií k úspěšnému a zdárnému zdolání tuňáka. V první řadě jde o kvalitu celého mechanismu, který musí být testován pro extrémní rybolov a zdolávání mořských ryb. Měl by odolat jejich silným, důrazným a nepředvídatelným výpadům, při kterých dokáží vymotat z cívky několik desítek i stovek metrů pletené šňůry nebo silonu. Stejně tak musí odolávat i vlivům slané vody, která dokáže napáchat velké škody na celé udici. Přední brzda navijáku musí jít dotáhnout tak pevně, že se cívka ani při sebevětším náporu v tahu nepootočí. Rameno překlápěče opět musí být pevné, stabilní a z kvalitního materiálu. Neopomeňme to, že tento naviják má posloužit k vláčení, takže nesmí moc vážit, abyste se nahazováním neunavili a nebolely vás po chvíli ruce. Zároveň ale musí mít cívka navijáku co největší kapacitu pro dostatečný návin šňůry nebo silonu.

Vyzkoušeli jsme několik modelů a značek navijáků. Dokonce ani Penn Spinfisher 850 neobstál. Po sedmi, byť ulovených, tuňácích se kompletně „rozsypal”. Dle našeho názoru, mého a Adriana, nejosvědčenějším navijákem, který splňuje všechna tato extrémní kritéria, je model Shimano Stella 10000. Nechci a nehodlám propagovat ani dělat reklamu jakémukoliv výrobci nebo značce. Ale tento naviják je absolutní špička na trhu a i přes jeho cenu, která není zrovna nízká, se ukázal ze všech námi zkoušených navijáků jako nejdokonalejší a pro lov tuňáků jedinečný, bezproblémový a nejspolehlivější.

Nezanedbávejte ani volbu rybářského prutu. Nejprve jsem k lovu tuňáků použil prut Milo Lewiathan Catfish s gramáží 150-300 g a délce 3 m. Nedbal jsem rad Adriana, když mi mou volbu prutu vytýkal. Prut po několika záběrech naštěstí vydržel, ale pouze proto, že mi všichni tuňáci přetrhli buď pletenou šňůru, kterou jsem také nezvolil správně nebo fluorocarbon. Při jednom delším boji s tuňákem jsem skutečně zjistil, že tento prut není stavěný na tyto ryby a tak jsem použil prut druhý, který používám jinak také s důvěrou k lovu sumců – Shimano Force Master s gramáží 300 – 500 g a délce rovněž 3 m. Na tento prut jsem již několik tuňáků zdolal, ale i tak musím přiznat, že ani on není k lovu tuňáků ideální. Byly situace, především závěrečné fázi zdolávání, kdy chybělo skutečně málo a prut by se býval zlomil. Nakonec jsem si už nechal od Adriana poradit a dnes poradím já vám.

Ideálními pruty k lovu tuňáků na přívlač jsou pruty s maximální délkou 2 m, nedělené a s udávanou nosností minimálně 20 lb. Není až tak podstatné, zda se jedná o nějakou konkrétní značku. Jde o to, že do takovéhoto prutu se skutečné můžete bez obav opřít, prut se nezlomí, daleko s ním dohodíte a snížíte tím i vyčerpávající dobu zdolávání tuňáka minimálně o 15 minut.

Poslední důležitou volbou pro dobře a spolehlivě sestavenou udici k lovu tuňáků na spinnig je výběr kvalitní pletené šňůry a fluorocarbonu. Bavme se ale konkrétně o pletené šňůře, protože fluorocarbony jsou všechny téměř stejné a stejně kvalitní.

Když se Adrian podíval na mé kompletní vybavení, které mám, doporučil, abych si vzal naviják Tica Cybernetic. Upozornil mě na to, že mě bude bolet ruka od nahazování, ale že pletená šňůra Power Pro na 75kg, kterou mám na cívce tohoto navijáku k lovu sumců, je dostatečně silná. V tom se rozhodně nemýlil. Vzhledem k její tloušťce jsem ale nedokázal daleko dohodit, což se odrazilo v neúspěšném lovu.

Druhý den jsem si s sebou vzal kaprařský naviják, na jehož cívce mám namotáno 275 m pletené šňůry opět značky Power Pro, ale na 20kg. Věděl jsem, že při záběru tuňáka si s ním budu muset hodně dlouho vyhrát, abych ho zdolal. Doslova jsem byl unešen, do jaké dálky jsem byl schopen dohodit. Ovšem po pěti záběrech a pěti utrženích jsem i tuto šňůru zavrhl. Po přiseknutí tuňáka a jeho rozjezdu šňůra okamžitě praskla a tak všech pět tuňáků odplulo s kulovým plovátkem, návazcem z fluorocarbonu a hákem zaseklým v tlamě do hlubin moře.

Šňůru jsem po vytažení kontroloval a zjistil jsem, že nepraskla, ale byla předřená, což dokazoval rozstřepený asi deseticentimetrový konec pletené šňůry. A tak jsem se vydal s pravdou a pro radu za Adrianem. Když jsem mu celou historku popsal, s úsměvem zakoulel očima, posadil mě do auta a zavezl mě do rybářské prodejny Tot Pesca v Riumar. Bezmyšlenkovitě si to namířil ke stojanu, kam s automatickou jistotou sáhl pro čtyři cívky pletené šňůry a pronesl: „Na a máš po starostech.”

Otočil se a v klidu odešel z prodejny. Odešel jsem k pokladně, kde jsem zaplatil 80 eur a spokojeně opustil obchod se 400 m pletené šňůry zn. Sufix 832 s parametry 28,5kg / 0,33mm.

Silon

Po několika zdárně ulovených tuňácích musím dodat, že mě ta šňůra opravdu překvapila. Nezamotávala se, nedělala paruky při náhozu, je perfektně odolná proti oděru a slané vodě a vydržela všechny sebesilnější výpady a rozjezdy tuňáků.

Fluorocarbon používáme opět od zn. Sufix s nosností 25 lb / 11,4 kg až 30 lb / 13,7 kg. (Pozn. redaktora: možná se jedná o lb test, což je spíš jakýsi údaj o průměru materiálu, jehož reálná nosnost je vyšší.)

Jak jsem již výše napsal, nenašli jsme mezi různými značkami výrobců fluorocarbonu téměř žádný rozdíl. Všechny byly kvalitní a spolehlivé. Pokud se mi stalo, že fluorocarbon prasknul, na 99 % prasknul v uzlu. Čili celý problém nebyl ve kvalitě fluorocarbonu, ale ve mně! Respektive v mém špatném provedení uzlu…

Pokud při lovu tuňáků na přívlač použijete umělé nástrahy jako wobbler nebo popper,

Wobblery

navazujete pletenou šňůru přímo na ně, nebo za pomoci vysokopevnostního obratlíku s karabinou.

Návnady

Fluorocarbonu zde není zapotřebí. Jestliže ale hodláte chytat na menší gumové umělé nástrahy, které se mě osobně se zdají nejefektivnějšími, musíte použít nejen návazce z fluorocarbonu, aby se umělá nástraha nezamotávala do kmenové šňůry, ale i kulového plovátka nebo sbirolina, který vám pomůže k nahození umělé nástrahy do větších dálek. V rybářských potřebách Tot Pesca jsem měl možnost zakoupit hned tři typy těchto přídavných zátěží, z nichž první dva byly sbirolina v několika modelech stejných tvarů, ale odlišné hmotnosti (od 15 g do 60 g).

Záťaže

Rozdílem mezi těmito dvěma typy bylo pouze to, že jeden plaval na hladině a druhý se potápěl. Sbirolina připomínají šišku, skrze kterou vede umělohmotná dutá trubička. Při jejich použití protáhnete pletenou šňůru trubičkou a na konec šňůry navážete vysokonosnostní obratlík nebo obratlík s karabinou. Na ten pak navazujete fluorocarbonový návazec. Třetím typem bylo klasické kulové plovátko se dvěma malými špunty pro nalití vody do vnitřního prostoru, aby plovátko mělo patřičnou tíhu a vy jste s ním mohli nahazovat do větších dálek. Po nalití vody do plovátka jste oba špunty zastrčili zpět, takže v tu chvíli už nemohla voda z plovátka unikat.

Toto plovátko se ale navazuje jinak než sbirolina. Na kmenovou šňůru nejprve navážete vysokopevnostní obratlík. Zde nedoporučuji použít obratlík s karabinou, protože se mi mnohokrát při náhozu stalo, že se v letu floucarbonový návazec zahákl za raménko karabiny, které slouží jako pojistka karabiny pro její zacvaknutí a proti jejímu roztažení při zdolávání ryby.

Na obratlík tedy z jedné strany navážete kmenovou šňůru a na stranu opačnou navážete fluocarbonový návazec. Kulové plovátko má z každé strany ploché raménko s otvorem sloužící k navázání plovátka. Vyberete si jeden otvor a navážete k plovátku cca 25cm pletené šňůry. Druhý konec pletené šňůry, který vede od plovátka, navážete k oku obratlíku přímo pod uzel, kde je uvázaná kmenová pletená šňůra. Na jednom oku obratlíku tedy máte navázanou kmenovou šňůru a šňůru od plovátka a v druhém oku obratlíku máte navázaný fluocarbonový návazec. Vzdálenost šňůry mezi okem obratlíku a plovátkem by neměla být delší než 8cm. Jakmile toto máte hotové, stačí akorát přizpůsobit délku fluocarbonového návazce, který používáme 150 – 170 cm dlouhý a na kterém již máte na opačném konci navázaný hák s gumovou umělou nástrahou.

UMĚLÉ NÁSTRAHY K LOVU TUŇÁKŮ NA PŘÍVLAČ

Při povídání o výběru umělých nástrah k lovu tuňáků musím přiznat, že jsem se v tomto ohledu moc nenapracoval. Věděl jsem již předem od Adriana co je a co není účinné. K lovu používám pouze tři typy umělých nástrah: Rapalu (model Husky 14 cm), popper (Strike Pro – 13 cm) a malé gumové nástrahy (Ragalú blanco 6,5 – 8,5 cm), které byly zatím absolutně nejúspěšnější. Když mi Adrian poprvé ukázal, na co tuňáky chytá a já vzal tuto malinkou gumovou rybičku do dlaně, myslel jsem si, že si ze mě dělá srandu. Opak byl pravdou!

Nejen já, ale i Adrian a naši klienti jsme měli nejvíce záběrů a zdolali většinu tuňáků (95 %) právě na tuto malou umělou nástrahu s názvem Ragalú blanco.

Ať už si k lovu vyberete jakoukoli umělou nástrahu, nezapomeňte vyměnit stávající trojháky a spojovací kroužky na wobblerech a popperech. Trojháky musí být ostré a vysokopevnostní. Stejně tak i spojovací kroužky a obratlíky nebo obratlíky s karabinou musí být vysokopevnostní (60 – 70 kg), aby se při zdolávání tuňáka nerozevřely a vy jste nepřišli o svoji trofejní rybu. Následně i háky, na které nasunete gumovou nástrahu Ragalú blanco musí být pevné a ostré. Já i Adrian jsme používali háky zn. Mustad Ultra Point (velikost 1 a 2) a po záběru a zaseknutí tuňáka tyto háky v tlamě ryby opravdu dobře seděly!

Snažte se po náhozu nástrahy vláčet pomalu. Mnoho mořských ryb rádo atakuje rychle vláčenou nástrahu s občasným škubáním. Tuňák na toto nereaguje. Z jakého důvodu, to bohužel nevím. Pouze při vláčení gumových nástrah s pomocí plovátka po náhozu pomalu navíjejte a občas jednou až dvakrát za sebou prutem jemně škubněte. Tuňákům zřejmě v tu chvíli připadá, že se v místě, kde plovátko šplouchne o hladinu, zdržuje hejno sardinek.

Úlovok

A JEŠTĚ NĚCO NA ZÁVĚR

Snažil jsem se vám všem milí čtenáři a vášniví rybáři tímto článkem co nejpodrobněji popsat způsoby a techniky lovu této nádherné a bojovné ryby. Neučinil jsem tak proto pouze z důvodu, že mě o to požádal redaktor jednoho nejmenovaného francouzské magazínu pro rybáře, ale především proto, abyste dopodrobna pochopili, jak a co má být a čeho se máte naopak vyvarovat a abyste neztratili a nepřišli o tolik již zaseknutých ryb jako já v loňském roce 2011.

Nesmím opomenout jednu velice důležitou věc a tou je, že lov tuňáků je ve Španělsku pro běžné rybáře s běžnou licencí k rybolovu zakázaný! Lovit tuňáky smíte pouze s patřičnou licencí státního rybářství španělského království. Držitelé této licence mají pouze omezený počet denního odběru ulovených kusů tuňáka a zákonem jsou i dány měsíce v roce, kdy si uloveného tuňáka nesmí ponechat. Pokud se tuňáků uloví více nebo v době řekněme hájení musí být tuňáci vráceni zpět moři. Za zmínku stojí i finanční sankce za porušení tohoto zákona a tou je pokuta ve výši 3000 eur. Pokud by se vám tedy stalo, že tuňáka náhodně ulovíte, okamžitě ho pusťte. Jestli ale toužíte změřit své síly s touto rybou a chcete si zachytat s klidným svědomím a beze strachu, navštivte nás v Riumar v deltě řeky El Ebro/L´Ebre a my s vámi rádi vyjedeme na moře za dobrodružstvím…

Na závěr svého článku bych chtěl srdečně poděkovat třem mě velmi blízkým lidem. Prvním z nich je již v článku zmiňovaný Adrian Navarro Aloguin, můj letitý dobrý kamarád, učitel, můj vzor skutečného rybáře a dnes již i můj kolega. Druhým člověkem je Enrique Navarro Callau, otec Adriana a jeden z nejlepších přátel, které mám. Bez něho, bez jeho pomoci a trpělivosti bych asi těžko zažil, poznal a viděl to, o čem někteří lidé pouze sní. Nebyl bych tím, čím jsem a dnes bych nejspíše nepsal ani tento článek. A tou poslední, třetí osobou, které bych chtěl poděkovat, je můj klient, dnes již i dobrý kamarád Tomáš Dubský z Českého Těšína, který mě před dvěma lety donutil v sobě zlomit strach z moře a se kterým jsem poprvé sám vyjel nahánět a lovit hejna tuňáků.

Vám všem ostatním, kteří jste četli tento článek chci za kompletní Fishing Team Romeo a Embarcaciones E. Navarro popřát mnoho krásných zážitku a chvil strávených u vody, hodně trofejních úlovků a úspěchů v osobním životě.

Roman Romeo Sýkora

Rubrika: Exotika

O autorovi ()

Ak chcete, môžete pridať komentár: